V chráněné dílně najdou práci fyzicky i duševně hendikepovaní. Pan Jindřich si chválí dobrý kolektiv

Jindřich Holubář
Jindřich Holubář

Najít práci, která by člověka bavila a uživila, je těžké i pro člověka zdravého. Jak potom mají zaměstnání najít lidé s hendikepem.

Naštěstí vznikají chráněné dílny. Jedna taková funguje v Jihlavě v Chlumově ulici.

Jindřich Holubář pochází z Okřešic na Třebíčsku. Duševní chorobu, podle jeho slov, zřejmě zdědil po matce. S nemocí dodnes bojuje. „Chodím za úžasnou, já jí říkám Jituška, to je moje psychiatrička,“ říká, a s úsměvem dodává, že mu lékařka právě umožnila vrácení řidičského oprávnění. Koupil si malý vůz, kterým teď jezdí do jihlavské chráněné dílny.

Jsou tady hodní lidé. To je to nejlepší

Práce v chráněné dílně ale není první Jindřichovo zaměstnání. Dokonce podnikal. Naučil se vyrábět lázeňské oplatky, se kterými měl velký úspěch. Nemoc ho ale donutila podnikání opustit. „Můj synek mi pořád hledal nějakou práci, až našel chráněnou dílnu v Jihlavě,“ vypráví Jindřich Holubář. Přijat byl hned po první schůzce s majitelem společnosti. „Mě to baví, líbí se mi to prostředí, jsou tady hodní lidé. To je prostě to nejlepší, co může bejt,“ pochvaluje si, a dokončuje včelařský rámek, kterých už vedle něj leží pěkná hromada.

Všichni pracovníci mají obrovskou chuť pracovat

„Všichni pracovníci mají obrovskou chuť pracovat. Tady je opravdu vidět, že si té práce váží,“ říká jednatelka společnosti Lilacosta, která chráněnou dílnu provozuje, Kristýna Stehlíková. Dodává ještě, že výhodou práce v dílně je různorodost. Člověk se dostane k činnosti, kterou může vykonávat vzhledem ke svému hendikepu. „Děláme různou kompletaci dárkových sad, polepování etiketami, a například i stloukávání včelích rámků,“ dodává Kristýna Stehlíková.