V bystřickém středisku pro seniory Včela se denně ráno cvičí. Už třináct let

30. červen 2021

Jsou kamarádky přes deset let a setkávají se každé ráno, aby si i v pokročilém věku zacvičily, a protáhly tělo. Půlhodinka k tomu úplně stačí a zvládnou ji i osmdesátnice!

Ve středisku Včela v Bystřici nad Pernštejnem, které provozuje Oblastní charita Žďár nad Sázavou, se každé ráno cvičí a aktivní seniorky se scházejí od půl deváté. Udělají kroužek ze židlí a jejich cvičitelka, vedoucí střediska Michaela Kuchtová, předcvičuje.

Protáhnout svaly…

Nejprve si všechny protáhnou hlavu, ruce, nohy i záda a potom přijde na řadu hudba. „Tady je velkou tradicí jedna hudební sestava, která je doopravdy nakažlivá a je to moc důležité pro protažení těla, tak i mysli, a máme to tady moc rádi,“ říká Míša s úsměvem.

Nejblíže to do Včely mají všichni, kdo bydlí přímo v domě s pečovatelskou službou na Hornické ulici v Bystřici, ale Michaela Kuchtová zve i ostatní seniory z Bystřice a okolí, přidat se můžou nejen ke cvičení, ale i k dalším akcím střediska Včela. „Velmi oblíbené jsou tady kolem Bystřice krátké odpolední výlety, vytipujeme si nějaké místo nebo památku, zajedeme tam, dáme si někde kávičku, popovídáme a vrátíme se zpátky. Lidé to velmi vítají, protože někteří nebyli rok a půl dál než v místním obchůdku.“

My se tady známe, je nám spolu dobře

„Já jsem ráda, když se tady sejdeme, a protáhneme se,“ říká 87letá paní Slávka a přidává se i její sestra Daniela, která je ještě o dva roky starší. „To víte, že to pomáhá, já mám problémy se zády, tak mi cvičení dělá dobře,“ chválí ranní rozcvičku.

Po cvičení seniorky, a někdy se k nim přidávají i muži, zůstávají ve středisku Včela, aby pokračovaly v aktivitách. Oblíbená je jemná motorika – procvičování se speciálními malými pomůckami do rukou

Na programu bývají i rukodělné práce. „Uvaříme si kafíčko a popovídáme si. A pracujeme,“ smějí se hovorné ženy. Vzpomínají na šití panenek, háčkování drobných postaviček pro vítání občánků na městském úřadě i výrobu keramiky. „Máme jednou za rok výstavu, tam se prodává, co uděláme, na té výstavě stržíme peníze a za ty koupíme materiál, abychom mohly zase něco vyrábět,“ říká nadšeně paní Marie.

Spustit audio