V Bystřici nad Pernštejnem pekli vytlačované perníky Fišovi. Vyráběli si i vlastní formy
Perník má v české historii nezastupitelné místo a perníkářství bylo velmi rozšířené řemeslo. Původně to ale nebyly dnešní měkoučké perníčky s máslem. Tuk v nich tehdy nebyl žádný a vejce byste v receptech také nenašli. Zato na tvaru si dali záležet.
První písemná zmínka o perníkářském řemesle v Bystřici nad Pernštejnem pochází z roku 1520, kdy byl konšelem pernikář Cvrček. Od devatenáctého století už ale perníky pekli Fišovi. Prvním byl Peregrin Ferdinand Fiša. „Sami si řezali formy, říkali jim díla,“ říká restaurátorka Martina Pulkrábková. Formy byly často vyřezávané z hruškového dřeva a bývaly i oboustranné. „Asi si tím šetřili místo,“ dodává. Právě podle stylu vyřezávání formy se jednotliví perníkáři lišili.
Formy na vytlačované perníky potomci rodiny Fišů darovali bystřickému muzeu. V depozitáři leží i speciální nůž na vyřezávání forem. „Ten řezbář se o něj opíral ramenem,“ říká Martina Pulkrábková s tím, že si tak řemeslník zajistil přesnost a čistý řez. Před vtlačením těsta se pak formy natíraly olejem a vysypávaly moukou.
Těsto na vytlačované perníky bylo jen z mouky, medu a koření. Právě med a koření mu zajišťovaly trvanlivost. „Manžel objevil, že se tady dělal perník půlročák. Těsto se dělalo půl roku,“ říká restaurátorka s tím, že se zpracovala mouka s medem a kořením, těsto pak odpočívalo půl roku v místě bez přístupu vzduchu, a teprve před pečením se do něj zapracovala potaš, dnešní prášek na pečení. Natlačit takové těsto do formy pak byla náročná práce, perník byl ale trvanlivý a dětem často sloužil jako hračka.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
