V Afghánistánu přišel Jan Kunc o tři kamarády. Přesto by jel na misi znovu
Na začátku loňského roku odjel Jan Kunc na více než půlroční misi do Afghánistánu v řadách spojeneckých sil NATO.
Vojákem chtěl být od dětství, má rád filmy s vojenskou tematikou, v armádě měl kamarády a přihláška mu vyšla – výhledově i se zahraniční misí.
„Hlásil jsem se ke čtvrté brigádě, takže jsem věděl, že dříve nebo později budu mít možnost vyjet. Rotace jsou zhruba půlroční a mně to vyšlo na šest a půl měsíce,“ vzpomíná jednatřicetiletý voják ze Žďáru nad Sázavou.
Teplo a plná zbroj
Vojáci v Afghánistánu tráví dny ve čtyřiceti stupňových teplotách, v plné zbroji někdy na sobě mají téměř padesát kilogramů. „Musí se doplňovat tekutiny, to je hlavní,“ usmívá se Jan Kunc. Vojáci mají mimo jiné za úkol ochranu vojenské základny a jezdí v nepravidelných časech na patroly.
Osudná patrola
Jedna z běžných patrol se 5. srpna roku 2018 stala pro tři české vojáky osudnou. I Jan seděl v transportéru na pozici gunnera tedy ostřelovače. „Slyšel jsem ve vysílačce, že už nás vidí a za chvíli budou zpátky,“ vzpomíná Jan Kunc.
Ve vysílačce se ale ozval výbuch, kterým se v jejich těsné blízkosti odpálil sebevražedný atentátník. Tři z českých vojáků útok nepřežili. Byl to den, na který nezapomene: „Všichni věděli, že se něco může stát, i když si člověk říká, že zrovna jemu se nic nestane, že nás je tady hodně.“
Přesto by Jan jel na misi znovu. „Kdybych měl možnost a vybrali mě, tak určitě,“ přiznává.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
