Úsměváčci jsou takoví polámaní andílci

17. červen 2014

Bylo to v květnu roku 2011, když dostala Soňa Dudková nápad otevřít v Bystřici nad Pernštejnem tvořivou dílnu pro zdravotně postižené a jejich rodiče. Sama měla hendikepovanou dceru a nechtěla zůstat nečinně doma. Díky otevřenému srdci a obrovské energii založila sdružení Úsměváčci.

V klubovně v domě hned vedle pošty v Bystřici nad Pernštejnem je pořád živo. Děti si přicházejí třeba jen pohrát, vyrábějí krásná přání, malují obrázky. Světu se ale v žádném případě neuzavírají. Chodí plavat, na procházky, připravují divadelní představení, nebo rozdávají po ulicích namalované úsměvy. „Reakce lidí byly hrozně hezké. Vytahovali peněženky, ale my jsme jim říkali: My nechceme peníze, my vám chceme dát úsměv a chceme ho i od vás," říká Soňa Dudková.

Kolem stolu v klubovně nesedí jen hendikepované děti, ale i jejich rodiče. „Je strašně důležité, aby se rodiče potkali. Oni vědí od lékařů o té nemoci, ale přijdou domů a neví, co dál. Když se setkají s dalšími rodiči, tak oni si poradí. Tohle bylo výborný, tohle zkus, tahle metoda byla super, tohle na mé dítě platilo. Oni se potřebují setkávat, aby získali informace a odpočinuli si," vysvětluje Soňa Dudková s tím, že i jí samé setkání s ostatními rodiči pomohlo.

„Ty děti mě nabíjejí. Je to pro mě takové odpočinkové odpoledne, i když kolikrát nadělají rámusu, že má člověk večer tři hlavy na krku. Za každou maličkost jsou vděčné," říká maminka a asistentka Hana, která mezi Úsměváčky chodí i se svým zdravým synem. Maminka Jana chodí do klubu s postiženým Vítkem: „Pomohlo mu to. Chce víc mezi lidi," dodává. Post klubové babičky převzala maminka Soni Dudkové. „Pomáhám tady, jen tak přicmrndávám a když potřebuje někdo obejmout, jsem tady," říká babička s úsměvem.

Sdružení Úsměváčci dostalo ocenění Skutek roku 2013 v oblasti sociálně zdravotní.

Spustit audio