Unikátní operace obou rukou i práce na minuty: Primář Jaroslav Pilný otevřeně o své profesi

14. listopad 2025

Primář ortopedie z Nového Města na Moravě Jaroslav Pilný patří k nejuznávanějším odborníkům chirurgie horních končetin. V rozhovoru popisuje unikátní operaci i náročnost své práce.

Docent Jaroslav Pilný, primář ortopedického oddělení Nemocnice v Novém Městě na Moravě, je jednou z nejvýraznějších osobností české ortopedie. Chirurgii ruky a zápěstí se věnuje desítky let a jeho práce je spojena s množstvím náročných zákroků, které jinde často nikdo nechce převzít. Jak říká, každodenní provoz má naplánovaný téměř na minuty a nejnáročnější jsou situace, kdy se do nabitého programu musí vměstnat akutní případy.

Jedním z nich byl i dvacetiletý muž po pádu z lešení. Utrpěl extrémně vzácnou kombinaci zlomenin obou zápěstí, poškození vazů a vykloubení loktů. „Až po operaci jsem pochopil, že ve světové literatuře podobný případ prakticky není,“ popisuje Pilný zákrok, který byl později označen za světový unikát. Pacienta převzal i proto, že jej nikde jinde nechtěli ošetřit. „Když si představíte, že jste v jeho kůži… Odmítnout nešlo.“

Čtěte také

Pilný zároveň dlouhodobě vyučuje nejen mladé lékaře. Podle něj je důležité předávat zkušenosti, protože právě specializace horní končetiny vyžaduje léta praxe. Chirurgie ruky je podle něj složitá mozaika, v níž každý úraz vypadá jinak. Řada operací vyžaduje nejen techniku, ale i spolehlivost pacienta. „Pokud vím, že nedodrží léčebný režim, je někdy lepší neoperovat,“ říká.

Známý je také spoluprácí s vrcholovými sportovci, mezi nimiž je i Martina Sáblíková. Pracovat s nimi je podle něj v mnohém stejné jako s běžnými pacienty.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

Zmizelá osada

Koupit

Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.