Tykání nenabízíme každému po pěti minutách známosti

Ivana Šteklová

S vykáním se člověk poprvé setkáváme obvykle už na střední škole. „Mladý člověk se tehdy cítí důležitý a vážný, protože mu někteří kantoři vykají. Tykání je na rozdíl od vykání soukromější, člověk si pouští druhého víc k tělu,“ říká v poradně Iva Šteklová z kanceláře hejtmana.

Poznat, kdy se může nabídnout tykání jiné osobě, je těžké. „Z těch disciplín, které nabízí společenská etiketa, je právě tato jednou z nejtěžších. Měli bychom správně vystihnout čas, kdy tykání druhému člověku nabídneme. Vhodné je to po nějaké době, po určité známosti, kdy si spolu něco prožijeme. Je dobré projít si i těžšími chvílemi, protože tam člověka poznáme nejlépe,“ vysvětluje Iva.

Platí stejná pravidla jako u podání ruky

Tykání nabízí žena muži, společensky významnější osoba méně významné a starší člověk mladšímu. V práci je to ale podle Ivy Šteklové složitější: „Když máme mladého šéfa a v kolektivu je starší dáma, je to těžké. Sice se dává přednost společenskému postavení, ale tady by se žena mohla cítit zaskočená, takže by to měla být jakási oboustranná dohoda.“

Tykat bychom si neměli s každým, potřebujeme si od určitých lidí udržet odstup a vykání nám zaručí vyšší autoritu. Jsou situace, kdy si lidé myslí, že něco je správně, například dávat ženám pusu na tykání, ale v současnosti už to není společensky přípustné. „Nikdy není žádná situace taková, abychom přecházeli do žoviálního tónu a dovolili si lidem, které známe pět minut, tykat a líbat je,“ říká Iva. Na druhou stranu odmítnout nabízené tykání, je společenské faux-pas. Jak si tedy poradit? „Je z toho jediná cesta. Formálně tykání přijmout, dál tomu člověku vykat a vyhýbat se konkrétnímu oslovení.“

Pokud zapomeneme, jestli jsme si někým potykali, stačí se slušně zeptat a přiznat se k tomu. „Je to lepší, než chvilku tykat a chvilku vykat. Tím dáme najevo, že si nepamatujeme, v jakém vztahu s ním jsme,“ doporučuje Iva Šteklová.

Tykání je kratší, ale usnadňuje vulgarity

Tykání obsluhujícímu personálu je podle Ivy Šteklové nepřípustné, stejně jako tykání obchodníkům jiných národností, například Vietnamcům. „Čeština pro ně musí být velmi těžká, oni nerozlišují význam, ale v našem tykání jim je slyšet určité parodování a myslím si, že to není správné.“

V dnešní době se obecně tyká všem na internetu. „Umožňuje to prostředí a konverzaci to výrazně zkracuje, protože tykání je rychlejší, údernější. Na druhou stranu to přináší vulgarity, právě ten styl a slovník, kde chybí úcta spojená s vykáním,“ zamýšlí se Iva Šteklová. Podobně se tyká všem v afektu - za volantem nebo na sportovním utkání.

Chat s Ivou Šteklovou