Trabanta se naučíte řídit snadno. Stačí projet dvě křižovatky na červenou

15. říjen 2014

Proč jdou majitelé trabanta po smrti rovnou do nebe? Protože si peklo prožili už na zemi. Tohle si rozhodně nemyslí parta kluků z Vysočiny, kteří v trabantech urazili 4270 km. Lukáš Havlík, David Kakač, Tomáš Mokrý a Jakub Glas si splnili dětský sen a vyrazili v rudém a oranžovém stroji vstříc dobrodružství.

Ten nápad mít trabanta a cestovat v něm byl vlastně jejich kamaráda Jury Rösslera. „On byl strůjcem nápadu jet na delší cestu. První výlet se uskutečnil jeho strojem Tajlangem na hranice s Ukrajinou a zpět. To proběhlo hladce, pak si koupil svůj stroj Lukáš, osm měsíců jsme ho dávali dohromady a vyrazili jsme do Pobaltí. Přidala se k nám ještě cestovatelka a vlastně dokumentaristka celé výpravy Rozárie Velková.“

Jediný, kdo měl zkušenost s motory a stroji byl jen Lukáš Glas. Je vyučen jako opravář zemědělských strojů. Na rekonstrukci obou strojů strávili nekonečné hodiny času. „Na cestu po Pobaltí vezli 40 kilogramů náhradních dílů. Obě auta jsou v kombi verzi, tak se to tam vešlo.“

Když prší, tak to v trabantu plave

Kluci, kteří v kabinách dvoutaktů, strávili dva týdny tvrdí, že po pár kilometrech je cestování trabantem složité. „Když nezaprší, tak to docela jde. Když prší, auto plave a taky v autě to plave. Když přišla velká průtrž, pršelo dovnitř čelním oknem a Frankovi teklo navíc do kufru. Všechny věci posloužily jako houba, louže vody v kufru nebyly,“ usmívají se mladí dobrodruzi.

„Ta auta nejsou stejná, na Franka bylo asi použito špatné těsnění, to už je opraveno a snad už do vozu pršet nebude.“ Kluci se přiznali, že interiér aut na dlouhou cestu upravili. „Vevnitř jsou sedačky z Fordu Fiesta, takže je to pohodlné, ale na první cestu Tajlangem se jelo s originálními sedačkami, pěkně do půl zad,“ upozorňují kluci, kteří v trabantech procestovali Pobaltí.

Jet trabantem do Litvy byl vlastně hec

Co bezpečnost cestování v trabantech? „To auto zas tak rychle nejede, takže to není nebezpečné. Musíte si dát hodně nahlas rádio,“ smějí se trabantoví cestovatelé a jedním dechem dodávají, že rekordní rychlost, kterou ze strojů vytáhli, bylo asi 105 km/h, ale to už je prý opravdový rachot.

Na cestě dlouhé 4270 kilometrů po Polsku, Lotyšsku a Litvě projeli 740 litrů benzínu, 15 litrů oleje a snědli 56 čínských nudlových polévek. Vařil jediný neřidič a navigátor výpravy v jedné osobě Tomáš Mokrý. „Zabloudili jsme asi jen dvakrát, ale jen o dva kilometry, že jsme si spletli odbočku.“

Když se za námi všichni otáčeli, byl to úžasný pocit

Cílem cesty byla Litva. „Byl to hec od známého z Litvy, za kterým jsme byli v lázeňském městě Palanze. On tvrdil, že do Litvy nemáme trabantem šanci dojet. A pak už se to jen prodloužilo do Lotyšska. Plán byl, ale mnohdy jsme dali na doporučení místních,“ vzpomíná parta kluků.

Je celkem jasné, že všude, kam přijeli mladí kluci s jednou slečnou, poutali pozornost. Všichni na ně mávali, troubili, blikali. „Na zastávkách se všichni lidé otáčeli, s údivem se na nás dívali. Byl to úžasný pocit,“ vzpomínají na dobrodružství Lukáš Havlík, David Kakač, Tomáš Mokrý a Jakub Glas.

autor: Tamara Pecková
Spustit audio