Totalitní režim bylo jako šlapání zelí. Zlo, které jednou muselo skončit, říká chartista ze Žďáru
Vít Bohumil Homolka je žďárským chartistou a undergroundovým muzikantem skupiny Atomová mihule. Nemůžete ho nepoznat – dlouhé vlasy a lennonky na očích ho spolehlivě charakterizují. Dnes na události, které se staly před pětadvaceti lety, velmi rád vzpomíná. „Šel bych do toho znovu. Určitě nelituji,“ říká Homolka.
Poté, co podepsal v roce 1979 Chartu, mu prý mnozí lidé říkali, proč se ještě angažuje, jestli mu to nestačilo. „Já jsem si ale říkal, že to musí mít konec. Stejně, jako když jsem coby kluk šlapal zelí. Taky jsem si říkal, že to nemůže být nekonečný,“ vysvětluje s úsměvem kuchař a nynější řezník.
O pražských událostech se prý dozvídali ve Žďáře postupně. První demonstrace se ve městě konaly kolem 20. listopadu, sám Homolka se jich také účastnil. Působil také v občanském fóru a byl jedním z prvních radních.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka