Tereza Tišlová: Šlechtic v rodině? Možná jako bratr po mléce

„Na začátku byl vlastně domácí úkol z občanské nauky. Bylo to před devíti lety. Za těch 14 dní, co jsme na vypracování domácího úkolu, jsem doložila přímé předky asi do roku 1910. Většinou tam máme domkaře, celoláníky. Z takových zajímavých povolání tam máme jednoho prapradědečka, jmenoval se Jan Mareš a to byl šperkař a knoflíkář ze Žirovnice.“

Na začátku si Tereza přála, aby byla potomkem nějakého šlechtického rodu, měli prý jedno podezření, že by snad modrá krev mohla žilami proudit. „Nakonec se to vyvrátilo podobou, tatínkovi byl ten předek podobný. Pak máme zajímavé povolání a to je kojná. Jedna praprababička se živila jako kojná právě u šlechtických rodin, teď se chci dostat k tomu, u jakých. Říká se, že je bratr po mléce, třeba alespoň tak ty šlechtické předky najdu“.

„Zatím se mi podařilo potvrdit předka z roku 1732. Franc Růžička ze Střížova. Potvrdit to musíte pomocí knihy narozených, potom to najít v knize oddaných a potom ještě v knize zemřelých. Pátrání je opravdu náročné. Dřív faráři neřešili věk, jsou tam seky dva tři roky. Na genealogických fórech jsem narazila na to, že se spletli i o deset let. A to pak v kronikách, které mají 600 stran, je opravdu velice náročné.“

„Ze začátku jsem jela jenom rovnou rodovou linii, ale teď už mi to přijde nuda. Tak jdu i po sourozencích. Ale já jsem takový břídil, mám doloženo je 700 předků, průměrný rodokmen jich obsahuje až 1500, takže mám před sebou ještě dost práce“.

V Tandemu Tamary Peckové byla také řeč o tom, jak sestavit rodokmen z domu za pomoci různých internetových prohlížečů a různých internetových archivů.