Tereza Mátlová: Styděla jsem se za to, že nevypadám jako operní pěvkyně
Zpěvačka Tereza Mátlová byla hostem vysílání Českého rozhlasu Vysočina ve Vídni. V rozhovoru mluvila o lásce k historickým městům, cestě k hudbě, velké rodině i o tom, proč je pro ni opera celoživotní disciplínou.
Tereza Mátlová vyrůstala v silně hudební rodině, přesto se zprvu snažila z hudebních šlépějí uniknout a lákala ji medicína. Hudba si ji ale nakonec přirozeně našla – od dětského sboru přes vystupování v Národním divadle až po studium na Akademii múzických umění.
Začátky nebyly jednoduché. Mátlová se musela vyrovnat s předsudky, že je na operní zpěvačku příliš štíhlá. „Paradoxně jsem se první roky styděla za to, že nevypadám jako typická operní pěvkyně,“ vzpomíná. Podle ní je ale opera dnes nekompromisní: rozhoduje nejen hlas, ale i to, zda zpěvák odpovídá představě role. „Je to pohled i poslech. Když má přijít spanělá Julie, měla by tak i vypadat,“ dodává.
Ke své kariéře přistupuje opatrně a s dlouhodobým výhledem. „Raději obrečím jednu roli, než abych si zničila hlas. Chci zpívat dvacet, třicet, klidně padesát let,“ říká. Opera je pro ni domovem, ale pohybuje se i v muzikálu, kde si užívá pestrost a střídání stylů.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
