Telč je pozoruhodné město zapsané na seznamu UNESCO. Zajímavý svět ale najdete i v jeho podzemí

15. srpen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Telčské podzemí

Telč na Vysočině, město s pohádkovým renesančním náměstím, zapsané na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO, je zajímavá nejen na zemském povrchu, ale i pod ním. Letos se dokonce veřejnosti přístupná trasa telčského podzemí rozšířila.

Prohlídková trasa telčského podzemí začíná na dvoře základní umělecké školy. Hned za nízkými vraty jsou schody, které vedou do největší místnosti, kde prohlídka začíná. „To je ta interaktivní část. Nejdřív si návštěvníci sednou do kina,“ říká pracovník infocentra Petr Mach. Kino promítá krátký film o historii a současnosti Telče. V místnosti je také velký interaktivní stůl s dotykovou obrazovkou s dalšími přehledně uspořádanými informacemi. „Někoho třeba zajímá, co se tady točilo za pohádky. Všechno to tam je,“ dodává průvodce.

Telčský poklad

Chodby, které vedou pod domy na náměstí Zachariáše z Hradce, jsou v podstatě propojené sklepy domů a jsou dlouhé asi tři sta padesát metrů. V některých místech jsou vysoké jen sto dvacet centimetrů, takže člověk musí jít v podřepu nebo předklonu. Děti mohou cestou sbírat indicie hry, která končí v telčském pekle. Originální rekvizity, které hru provázejí, vyrobil telčský výtvarník Ivo Návrat.

Samotnému peklu dominuje zlatý trůn Lucifera. „Tam si může kdokoli sednout a nechat se vyfotit,“ dodává Petr Mach. Vedle trůnu stojí na ohništi kotel, všude se kouří a nechybí ani kniha hříchů. Soustava ozubených kol na stěně pak pomůže najít poslední indicii. V malé chodbičce vedle pekla je pak za pevnou rohatou mříží uložený zlatý poklad a obraz Mony Lisy. „Jeden z mnoha,“ směje se průvodce.  

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová