Tanky zachránily mokřadní louku u Rančířova na Vysočině

8. květen 2014
Česko – země neznámá

Zdá se to jako paradox, ale je to tak. Rančířovské mokřady na Vysočině, které byly dlouhá léta vojenským výcvikovým prostorem, unikly díky vojákům zemědělství i průmyslu a zůstaly mokré. Ochránci přírody tak měli dobrou startovní pozici k budování tůní a vytváření přirozeného prostředí pro spousty druhů rostlin a živočichů.

Do vojenského prostoru lidé z okolí dlouhá léta nemohli vstupovat a teď tak objevují kouty přírody, které zůstaly nedotčené celá dlouhá desetiletí. Mezi ně patří i zmíněné mokřadní louky. Jihlavští ochránci přírody začali právě na těchto loukách kopat tůně. Některé ručně, jiné stroji, některé jsou mělčí, jiné hlubší. Tak, aby si každý tvor našel to, co pro svůj život potřebuje.

„Tůně jako takové v krajině chybí, protože jsme svázali do koryt toky řek, které dnes nejsou schopné se vybřežovat a klikatit se v přírodě,“ vysvětluje ochránce přírody Jan Dvořák, proč teď tůně musí budovat sami. Mokřady jsou sice z laického pohledu území bezcenná, přitom ale skrývají velký přírodní potenciál. Z přírodního hlediska jde o jedny z nejbohatších území, protože se zde vyskytují jak vodní, tak i suchozemské organismy.

K rančířovským mokřadům se dostanete jednoduše a můžete si dokonce vybrat ze dvou směrů. Buď přímo přes bývalý vojenský areál nad Pístovem u Jihlavy, nebo od Rančířova cestou k bývalým vojenským rybníkům.

Jan Dvořák loví obyvatele tůně

Stopy života vojáků jsou tu v celém okolí znát na každém kroku a nedivte se, když cestou narazíte na polorozbořené haly a zbytky rozbitého betonu. Nezapomeňte si s sebou vzít holínky. Bylo by škoda, kdybyste si mokřadní louku prohlíželi jen od jejího okraje. Tůňky totiž ukrývají netušené poklady. Teď na jaře tu můžete zahlédnout pulce, larvy komárů, jepic nebo i dravých potápníků.

Více informací o rančířovských mokřadech a činnosti ochránců přírody najdete na jejich webu.

Spustit audio