Sytě oranžová barva bobulek rakytníku patří k podzimu, bez motorové pily a mrazáku se jeho sklizeň neobejde

Na Žďársku rakytníkové sady před dvaceti lety vysázeli manželé Dana a Ladislav Hermanovi společně s pomocníky, brigádníky a zaměstnanci budoucího Rakytníku Bohdalov.

Z vyrostlých keřů sklízejí každý rok jasně oranžové bobule, ale ručně to nejde. Motorovou pilou ořežou větve s největší úrodou a ty pak putují do mrazáku. Mrazák je potřeba ještě jednou na samotné bobule. „Sklidíme větve, ty šokově zmrazíme, vyklepeme, pročistíme a bobulky schováme do mrazáku,“ usmívá se Dana Hermanová. Zpracovávat se pak dají po zbytek rodu, než se objeví další úroda.

V další hale se bobulky lisují. „Šťáva vytéká do nádoby, ze které to stáčíme do lahví. Úsušky ještě třídíme, abychom měli semínka zvlášť a úsušky zvlášť. Ty používáme do čajů, buď samotné, nebo s bylinkami nebo s ovocem, a ze semínek lisujeme olej,“ dodává majitelka. Rakytník, jak říká, obsahuje mnoho zdraví prospěšných látek – vitamíny, minerální látky, asi 28 stopových prvků, serotonin, spoustu aminokyselin.

9 fotografií

Dá se pít samotná šťáva? „Samotný rakytník je příšerně kyselý,“ směje se Dana Hermanová. „Proto mu svědčí přidání sladkého ovoce, oblíbená je šťáva tropická směs. Šlo by ji přidávat do jablečného moštu, ale dá se zpracovat na sirupy s cukrem, sladidlem, s přídavkem bylinek nebo medem. A dělá se i rakytníková pomazánka, což je vlastně džem – je dobrá s meruňkami, morušemi nebo jahodami.“