Syrský Zorba z ostrova Lesbos

Nucená domácí izolace zřejmě leckoho vedla k přesvědčení, že je vhodné splatit osobní posluchačské dluhy. Zkrátka že nastal čas seznam nenaposlouchané hudby pořádně zkrátit. Snaha byla, jenomže hudba je řeka s mnoha deltami a tak při studování neznámých kapel se člověk často ocitl úplně někde jinde, než původně zamýšlel, a když už tam byl, tak nějak se rozhodl tam zůstat, čímž došlo k tomu, že ten seznam nejenže zůstal stejně velký, dokonce se ještě rozšířil. Na radosti z nových objevů to však nic neubralo.

Skupina Democratoz žije v alžírském přístavu Oran, rodišti stylu rai. „Prochází našimi žilami jako krev, protože jsme v téhle hudbě odmalička vyrůstali, ale hodně nás inspirovalo rastafariánské poselství Boba Marleyho, takže náš rai zní trochu jinak,“ tvrdí kytarista a zpěvák Sadek Bouzinou. Democratoz v uplynulých letech objeli půlku světa, ale k debutovému albu Mazel se odhodlali až nedávno. Zní tak, jak bychom předpokládali: rai na něm volně přechází do reggae, rocku a naopak. Kultovní, od skupiny už léta oblíbená skladba Mazel shrnuje historii Alžírska, země kde ať už se v minulosti stalo, co se stalo, žijí podle přesvědčení skupiny lidé pokoušející se změnit věci k lepšímu a beze strachu z následků.

Kytarový akustický virtuóz hraje jako Rodrigo a Gabriel dohromady a neuvěříte, že před vámi stojí jen sám jediný Jussi-Pekka Piirainen z finské Karélie. Omračujícím způsobem zvládá snad všechny základní světové techniky fingerstyle a protože je zamilovaný do severské tradiční hudby, v podstatě vynalezl nový žánr. Jako zhypnotizovaní zpočátku zůstanete, když se k němu přidá zpěvačka a beatboxerka Venla Ilona Blom z vokální skupiny Tuuletar, to už totiž hlava opravdu nebere. Albem Matka (The Path) si dvojice vytyčila navíc hodně náročný úkol: ďábelsky se nechat inspirovat severskými lidovými tanci. Těžko pak říct, co vás překvapí víc, jestli to, jak se jim tak třeskutý nápad podařilo zrealizovat nebo fakt, že něco tak originálního a strhujícího jste už dlouho neslyšeli. Na experimentálně laděném, přesto melodicky velmi přístupném albu se podílela také akordeonistka Viivi Maria Saarenkylä z dvojice Vildá a jeden z nejlepších finských houslistů Olli Sippola a houslová sekce skvělé skupiny Frigg.

S propuknutím korovinarové epidemie bylo jasné, že spousta bohulibých projektů půjde stranou a ty nejpalčivější problémy zmizí na čas z drobnohledu. Bavili jsme se fotografiemi z liduprázdných ulic evropských metropolí a zcela zapomněli, že existují i jiné obrázky. Ty z přeplněného uprchlického tábora Moria na řeckém ostrově Lesbos patří k nejotřesnějším, přímí svědci a světové agentury dokonce mluví o nelidských podmínkách, ve kterých tu bez zdravotní péče a na pokraji hladu trpí hlavně děti. A těm norská zpěvačka Marthe Valle věnovala album Every Child is a Prophet, natočené se syrskými hudebníky a skladateli za podpory norského ministerstva zahraničí a proslulého, na lidská práva zaměřeného labelu Kirkelig Kulturverksted.

„Ve svém ostrovním vězení na Lesbu jsou nuceni žít v děsivém prostředí, vystaveni neustálému násilí, nedostatku svobody a práv přiznaných migrantům, žijí. Vzhledem k přímému porušování lidských práv a vážným lékařským a psychiatrickým problémům, kterým čelíme každý den, je zřejmé, že tábor Moria je v krizovém stavu,“ napsala v otevřeném dopise organizace Lékaři bez hranic a Marthe se k ní přidala s výzvou: „Otevřeme svá srdce a začněme se chovat jako lidské bytosti. Každé díte je prorokem, ať už se narodí v nemocnici nebo ve stanu.“ Z její strany nejde o soucitný humanismus na dálku: už před lety se úspěšná popová zpěvačka vydala do tábota pracovat jako zdravotní sestra.

„Je obtížné si představit co se s lidskými životy v táboře děje. Cítím se často naprosto bezmocná a proto jsem se spojila se syrskými hudebníky a básníkem Adnanem Alaoda a v Istanbulu jsme natočili album, které snad lidem otevře oči,“ řekla Marthe, autorka většiny skladeb a překladatelka arabských textů do angličtiny.