Symfonický orchestr Slovenského rozhlasu si v Jihlavě vysloužil potlesk vestoje. Zaujal Korsakov, Weber i Čajkovskij
V sále jihlavského kulturního domu hrál Symfonický orchestr Slovenského rozhlasu. Byl to už čtvrtý koncert v rámci cyklu Vysočina sobě, ve kterém se našemu kraji představují nejznámější česká hudební tělesa, v tomto případě i jedno slovenské. Taktovky se ujal dirigent Jiří Habart.
Pro Jiřího Habarta, rodáka z Frýdku-Místku, byl tento koncert prvním setkáním se Symfonickým orchestrem Slovenského rozhlasu. Se slovenskými tělesy už pracoval, takže ho slovenština tolik nepřekvapila, i když některé pojmy jsou od češtiny velmi odlišné. „To hudební názvosloví je tak jiné. Smyčce - sláčiky. Pro mě je problém jste pozdě nebo dříve. Skôr-neskôr, tak to dodneška nevím, co znamená," říká s úsměvem dirigent. Několik členů slovenského orchestru jsou cizinci, a s nimi hovořil anglicky.
„V dnešní době, když přijde dirigent hostovat k filharmonii, tak se od pondělí zkouší, ve čtvrtek je koncert. Jsou na to tři dny, většinou ta díla znají," popisuje Jiří Habart obvyklou praxi. Bylo to tak i v Bratislavě, kde s orchestrem zkoušel přímo v budově rozhlasu. „V té slavné obrácené pyramidě," dodává. „To je život dirigenta, že cestuje, poznává jiná místa. V tom je to krásné, i když je to neskutečně stresující."
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
