Surikaty v jihlavské zoo: zvídavé, hravé a hlavně hladové
Chovatelka Barbora Hlatká z jihlavské zoo má na starosti surikaty. V rozhovoru popsala, proč jsou tahle africká zvířata pořád v pohybu a jak si „vyštěkají“ svačinu.
Zvídavé, hravé a hladové – tak by popsala surikaty chovatelka Barbora Hlatká z jihlavské zoo. „Kteroukoliv denní dobu tam člověk přijde, očekávají krmení,“ směje se. Surikaty se ve výběhu často snaží něco vyhrabat a hledají i potravu, kterou jim občas přinesou ptáci.
Nejraději mají šváby, moučné červy a kobylky – a vždy živé. „Červíky jim dáváme třeba do hraček, aby se zabavily,“ popisuje Barbora. Využívají při tom i pomůcky z 3D tiskárny, které napodobují přirozené hledání potravy.
Nejvíce se při krmení prosazuje chovný pár, mláďata čekají až na zbytky. „Mají jasnou hierarchii, ale povahově jsou si dost podobné – zvědavé a soutěživé,“ říká chovatelka.
A jak dávají najevo, že mají hlad? „Umí i štěkat a různě pískat. Každá má trochu jiný hlas,“ dodává Barbora s úsměvem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
