Studio vzniklo z několika bytů historického domu. Teď tady bydlí Český rozhlas Vysočina

17. květen 2018

Bohatá historie stojí za jihlavskou budovou secesního stylu. Zatím poslední přestavba proběhla v roce 2002. Z několika bytů se tak stalo nové studio Českého rozhlasu.

Radní a sladovník Janco Schoenmelczer byl úspěšným obchodníkem a jedním z nejbohatších měšťanů středověkého královského města Jihlava. Taky si nechal postavit bohatý gotický dům s typickým podloubím. Dodnes stojí na centrálním Masarykovým náměstím pod čísly 1191/42. Místo středověkého šenku je tady ale sídlo Českého rozhlasu Vysočina.

Masarykovo náměstí je jedno z největších v Česku. V době Československa bylo třetí a dodnes do něj ústí 12 ulic. Zajímavým vývojem prošel i název. Za dob Rakouska-Uherska se jmenovalo po císaři Františku Josefovi I., v roce 1924 bylo přejmenována po TGM. Ve stejném duchu se názvy měnily dále. V roce 1939 dostalo jméno Adolf Hitler Platz, po válce se mu na krátko vrátil název Masarykovo náměstí. Pozadu nebyli ani komunisté a jihlavské centrum přejmenovali na náměstí Míru. Třetí návrat ke jménu prvního čs. prezidenta proběhl v roce 1990.

Bohatá historie

„Gotické znaky byste ale na fasádě domu č. 42 hledali marně. Poslední velká úprava na konci 18. století jí vtiskla reliéfní štukový dekor – typický znak klasicismu,“ říká průvodce pořadu architekt David Vávra.

Podle odhadu historiků byl dům postavený už v 80. letech 13. století. „V zadní části podsklepení se totiž našly fragmenty, které nás nasměrovaly právě do 13. století,“ vysvětluje Zdeněk Jaroš, který dlouhá léta působil v Jihlavském muzeu Vysočiny. Než v první polovině 16. století vyhořel, měl dům i podloubí, stejně jako v čísle popisném 39.

Ze středové zdi se rozbíhají tři mohutné, najednou ale renesanční klenby. Jak je to možné? „Na základech totiž postavili dům nový, dvojposchoďový renesanční dům se zdobným průčelím a atikou. V přízemí byla dvoulodní síň s křížovými hřebínkovými klenbami na dvojici sloupů. Dnes je prostor rozdělený středovou zdí, která přízemí dělí na dvě nestejně velké části. Vše v klasicistním slohu.“

Noví majitele znovu přestavovali

Na přelomu 18. a 19. století nechal nový majitel Josef Wotzelk přistavět dlouhé jednopatrové dvorní křídlo. „V přízemí jsme totiž našli portál s letopočtem 1800,“ vysvětluje historik. Až do roku 1945 dům vlastnili Němci a po válce se z něj stal konfiskát s byty v patrech, které se pronajímaly.

V parteru, tedy v přízemí, pak byly za socialismu obchody (s textilem a chvíli i Lověna, která prodávala myslivecké potřeby). Jsou tady i dnes, koupit si můžete brýle nebo svatební šaty. V prvním patře je asijská restaurace a ve druhém (a v podkroví) je od roku 2002 jihlavské studio Českého rozhlasu.

První vysílání ze stavby

„Dřív tady byly byty, dnes tři malá studia, centrální redakce a za skleněnou stěnou šéfovská kancelář,“ říká Ondřej Nováček, bývalý středoškolský profesor češtiny, pozdější šéf studia a dnes už programový ředitel Českého rozhlasu. Rekonstrukce byla hodně složitá, protože se musely zrušit všechny příčky nebo třeba klimatizace.

„Tým rozhlasáků byl hodně nedočkavý. Tak jsme začali vysílat ještě v době, kdy tady pobíhali dělníci. Studio ještě ani nebylo odhlučněné, tak jsme zdi obložili dekami,“ vzpomíná Nováček.

Jako Guggenheimově muzeu

Autorem úprav interiérů je architekt Vladimír Šenkýř, který třeba do podkroví přivedl ocelové schodiště s oválnými otvory a čtvercovými svítidly zapuštěné do zdi. „Nad schodištěm je zajímavý umělecký artefakt – zvlněný podsvícený podhled, který je v kontrastu s červenými a modrými stěnami. Vávrovi připomíná nějaké umělecké dílo.

„Vkročíte na schůdky, které připomínají lešení, a na jejich konci jste málem v Guggenheimově muzeu. Barevné tmavě modré i černé sešikmené stěny a vybavení málem v hi-tech stylu. Takovou kancelář by pracovníkům jihlavského rádia mohl kde kdo závidět,“ rozplývá se Vávra.

autoři: jht , lup