Stropní malby ze 16. století v secesním hotelu Veliš nikdo nečekal. Poklad překvapil i majitele budovy
Hotel Veliš na žďárském náměstí před třemi lety koupil Zdeněk Ulrich společně s manželkou. Rozhodli se jej po letech chátrání a využívání různými subjekty uvést do reprezentativního stavu, v jakém býval za první republiky.
Nové majitele nejprve zaujala krásná venkovní secesní výzdoba budovy. To, že historie hotelu Veliš sahá mnohem dále, se prokázalo až při rekonstrukci. Nejstarší část budovy byla postavena za doby Karla IV. a postupně dostavována. V budově hotelu byly po desítky let různé prodejny, bary, diskotéky i herna.
V jedné z místností se při stavebních pracích objevilo něco nečekaného. „Byl tady bar a strop byl vymalován tmavě červenou barvou. Byla tady loga různých nápojů, a my jsme požádali stavební dělníky, aby omítky očistili,“ říká Vlasta Ulrichová. „Považujeme za velikánské štěstí, že tady pracovali lidé s velmi citlivým přístupem, kteří nám přišli říct, že pod těmi omítkami se nacházejí omítky starší, a že to může být něco zajímavého.“
Byli jsme z toho paf
O existenci středověkých maleb neměl nikdo tušení, dodává Zdeněk Ulrich: „Tady na té vrstvě byly další čtyři centimetry přeházené omítky. Tu když škrabali, odloupli vrstvy, které už nedržely, a tak se zjistilo, že tady je nějaká výmalba. Takže jsme řekli: to se musí odhalit. Stoply se veškeré práce, celý rok se tady nic nedělali, přijel sem restaurátor Pavel Procházka, a ten opatrně začal odkrývat tu původní omítku. Když udělal restaurátorský průzkum, tak nám oznámil, že to je rok 1550, tedy 16. století. Byli jsme z toho úplně paf.“
Místnost je dnes po zásahu restaurátora uvedena do honosného stavu, v jakém bývala před více než sto lety. Hoteliér Otakar Veliš se tehdy přátelil s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem, který do Žďáru nad Sázavou jezdil na návštěvy.
„Jsme přesvědčeni, že tohle je právě místnost, kde Masaryk nocoval. Toto určitě bylo nejhonosnější apartmá v hotelu, protože dobové fotografie z tisku nebo fotografie, na nichž Veliš prezentoval svůj hotel jako něco mimořádného, byly vždycky tady toho pokoje. Takže měl výstavní apartmá, kterým se prezentoval, a právě zde své významné hosty ubytovával. Proto jsme začali tady tomu místu říkat Masarykův pokoj,“ říká Vlasta Ulrichová.
O původním účelu místnosti se neví
Proč jsou stropy ze 16. století vymalovány rostlinnými motivy, není jasné, dodává Zdeněk Ulrich: „Jedna varianta je, že to byla luteránská kaple, to si myslí pan Pavel Procházka. Měli jsme tu historiky z muzea a ti se spíš přiklánějí k teorii, že to byla kancelář purkrabího nebo něco v tom smyslu, ale samozřejmě kdo to maloval, to už se nezjistí.“
Rekonstrukce celého hotelu trvala tři roky – kromě 15 bytů v nynější rezidenci Veliš funguje pivovar, kavárna, připravuje se cukrárna, a za průchodem parčík. Majitelé chtějí, aby místo žilo, a momentálně hledají způsob, jak reprezentativní pokoj zpřístupnit. „Od začátku jsme si říkali, že to neděláme pro sebe, když už tady je taková nádhera. Bylo nám řečeno, že v nejbližším okolí tady nic takového není, tak bychom rádi, aby se sem veřejnost nějakým způsobem někdy mohla přijít podívat,“ uzavírá Zdeněk Ulrich.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
