Starosta byl Němec, ale pošta byla vždycky česká. Josefa Šánová vzpomíná na prvorepublikový Stonařov

24. září 2018

Stonařov na Jihlavsku býval ještě za druhé světové války obcí s většinou německých obyvatel. Je už jen velmi málo lidí, kteří si pamatují i dobu, kdy tam vedle sebe Češi a Němci žili v klidu a míru.

Je mezi nimi skvělá vypravěčka Josefa Šánová.

„Byli jsme vlastně taková ústřední obec. Ti okolní sem posílali děti do škol,“ začíná své vyprávění Josefa Šánová. Před druhou světovou válkou prý byla ve Stonařově spousta obchodů. Nikdo by dnes asi neuvěřil, že tam lidé nakupovali ve čtyřech koloniálech. Obec měla i samostatný Baťův obchod. Josefa Šánová zvlášť připomíná čtyři pekaře. Jako malá totiž před odchodem do školy roznášela pečivo po chalupách.

Maminka se ptala německy, táta odpovídal česky

Podle sčítání lidu v roce 1930 žilo ve Stonařově tisíc dvě stě patnáct obyvatel, z toho bylo víc než osm set Němců. „Měli jsme vždycky starostu Němce. Doktoři byli Němci, ale pošta, ta bývala vždycky česká, i za protektorátu. Farář býval taky Čech,“ říká pamětnice. Děti si spolu hrály české i německé. „Neměli jsme mezi sebou problémy. Nikdo nám nezakazoval: Ty nesmíš tam, ty nesmíš s ním,“ vzpomíná. Stejně jako lidé vedle sebe žily i dva jazyky. Rodiny byly často smíšené. „Maminka se ptala německy, táta odpověděl česky, i děti to tak dělaly,“ usmívá se Josefa Šánová. Právě tak to totiž chodilo v její rodině. Maminka byla Němka.

Německé matky musely syny poslat do války. Mnozí se nevrátili

Začátkem třicátých let minulého století se ale nálada v obci začala měnit. Hodně Němců uvěřilo Hitlerovým slibům. „Začali se od nás, oni, distancovat, už to nebylo přátelství. Ale zdravili jsme se, nikdo nikomu tady neublížil,“ říká Josefa Šánová. Tak v polovině války ale mnozí němečtí občané Stonařova začali obracet. V blízkém okolí totiž padlo asi sto třicet mužů. Stonařovská rodačka přidává další vzpomínku: „Maminky byly nešťastný. Třeba tady říkaly mamince: co já jsem provedla, že jsem na to přistoupila. Hned mi vzali děti, šestnáctiletýho kluka, za chviličku na vojnu. Za ty potravinový lístky, to za to nestálo.“

Němci v táborech neměli jídlo a pití. Češi se jim snažili pomáhat

Po roce 1945 musela většina Němců Stonařov opustit. Ty okamžiky Josefa Šánová dodnes vidí před očima. „Já jsem to prožila. Znali jsme se, a když tady ty lágry udělali, ti lidi tam neměli co pít, co jíst. Tak jsem tam nosila k plotu,“ vybavuje si poslední setkání s německými spoluobčany.

Spustit audio