Srpen 1968 pohledem Ladislava Vilímka

V inklinovaném roce pracoval v Jihlavanu jako zásobovač.

„Musel jsem přemýšlet, s kým se bavím a o čem se bavím. Nemohl člověk každému říci, co si myslí. Opatrnost byla na místě,“ řekl k atmosféře v roce 1968.

„Toho 21. srpna jsem šel do práce, přišel jsem na trolejbusovou zastávku, kde stál starší muž a brečel. Ptal jsem se ho, jestli mu není špatně. A on jen: jsou tady ruské tanky. Hned jsem běžel domu, manželka na mě divně koukala, pustili jsme televizi a tam to dávali.“

Do práce toho dne přišel později. „V práci nás byla polovina, všichni byli zadumaní, tiší. Jeden kolega měl tranzistor, poslouchali jsme, co se děje, v rádiu.“