Správný železniční modelář pracuje s mosazným plechem. Lokomotivy Jiřího Kmoníčka z Brtnice jsou vyhlášené

Také jste jako malí měli rádi vláčky a modelové železnice? Jiřímu Kmoníčkovi ta láska vydržela na celý život. Z jeho rukou vycházejí modely lokomotiv, které nejen že jezdí, ale jsou od těch pravých k nerozeznání.

Není divu, že mu jeho přátelé říkají Zababa, podle kouzelníka ze známých Pohádek o mašinkách.

„Hlavně se zabývám stavbou železničních modelů, zejména vozidel ve velikosti nula, to znamená 1:45, z mosazi a jiných kovových materiálů,“ představuje svého celoživotního koníčka Jiří Kmoníček. Pochází z Prahy a tam má také největší okruh příznivců. Jako každý, i on, začínal vyrábět modely z papíru, ale jakmile se dostal na vyšší úroveň, přešel na mosaz. „To je prostě modelařina, mosaz,“ říká důrazně.

Jiří Kmoníček, modelář

Modelářské cítění nemá každý. Je třeba poznat, co zdůraznit, co potlačit

Jiří Kmoníček měl pro dráhu vždy slabost. Už jeho tatínek modelařil, a sám dokonce nějaký čas pracoval jako železničář, a dostal se i k řízení lokomotivy. Později se k vlakům v životní velikosti vrátil ještě jednou. „Mnoho let jsem zachraňoval historické parní lokomotivy. Které jsem vytahoval z kovošrotu,“ dodává. Když se teď s odstupem času pokouší najít rozdíl v obtížnosti opravy velké lokomotivy, a stavby kovového modelu, zjišťuje, že každá z těch prací má své. „U té skutečné lokomotivy je to všechno o předpisech a technické způsobilosti. U toho modelu je to tak, aby dotyčný, který model uvidí, na první pohled poznal, ano, to je ta lokomotiva,“ vysvětluje. Na zmenšeném modelu totiž modelář nemůže vyrobit každý detail. Je na citu každého, co zvýrazní, a co potlačí nebo úplně vynechá. „To je modelářské cítění, které nemá každý,“ říká Jiří Kmoníček.

Jedna lokomotiva může být složená ze dvou set kovových dílů

Každá z lokomotiv, kterou Jiří Kmoníček vyrobil, je funkční, a schopná jezdit po elektrické modelové železnici. Modely jsou postavené podle přesných okótovaných technických plánů. Mosazný plech, který má sílu od tří desetin do jednoho milimetru, dříve ručně řezal lupénkovou pilkou. Dnes si jednotlivé díly nechává řezat laserem. Některé díly, jako třeba kolečka, kupuje hotová, průmyslově vyráběná. Jedna taková lokomotiva je pak složená odhadem ze dvou set dílů.