Správný inkoust musí schnout, téct a klouzat tak akorát. Nejtěžší je namíchat černý
Plnicím perem psali mnozí z nás naposledy v první třídě. Jsou ale lidé, kteří na pero nedají dopustit ani v dospělosti, a zakládají si i na kvalitním inkoustu.
Plnicí pero si dokonce někteří vyrábějí sami. Příkladem je Dušan Prachař z Číměře.
„Už hodně dlouho píšu perem, je to hezčí než cvaknout propiskou,“ říká Dušan Prachař z Číměře na Třebíčsku. Povoláním je softwarový vývojář, a o výrobě inkoustu říká, že se z koníčku stalo podnikání.
Začalo to prostě. Do svých plnicích si chtěl pořídit opravdu kvalitní inkoust. „U nás těch inkoustů moc nebylo, a pak si žena objednala z USA opravdu nádherný,“ vzpomíná podnikatel s tím, že začal přemýšlet, jestli by nebylo možné takový inkoust vyrobit.
Základem je 90% vody z Vysočiny
„Začal jsem bádat, zkoumat, a ničit pera špatnými pokusy,“ směje se výrobce inkoustů. Jeho laboratoř je jednoduchá. Na stole stojí váha, mikroskopy a spousta lahviček. „Je to hlavně práce s váhou, pipetou, chladidly, zahřívadly, odměrkami, míchátky,“ popisuje.
Přesné složení výsledku si samozřejmě nechává pro sebe. Základem je ale 90% vody, která pochází z Vysočiny.
Osm odstínů modré
Jen modrých inkoustů vyrábí Dušan Prachař osm odstínů. V poslední době je ale velký zájem i o inkousty barevné.
Každý z nich ale musí mít tyto základní vlastnosti: „Aby to teklo rychle, ale ne moc rychle, aby to klouzalo po papíře, ale nedrhlo, aby to zasychalo na papíře, ale ne v peru,“ vyjmenovává výrobce.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
