Společnost Agathy Christie: proč se ke královně detektivek stále vracíme

Její romány i povídky vycházejí opakovaně v nových překladech a stejně tak vznikají další filmové a televizní adaptace slavných titulů, jako jsou Smrt na Nilu nebo Vražda v Orient expresu. O odkaz této výjimečné autorky se v Česku stará Společnost Agathy Christie, která sdružuje fanoušky napříč generacemi.

Předsedkyně společnosti Jana Ohnesorg a místopředseda Juan Zamora přibližují, čím je pro ně „královna detektivek“ stále tak přitažlivá. „Já jsem ji objevila už v pubertě a strašně se mi líbila, protože ty knížky byly krátké, uzavřené a viník tam byl vždycky potrestán. Ten svět byl vlastně strašně hezký, i když tam jsou ty vraždy a zločiny, je v něm člověku fajn,“ přemýšlí Jana Ohnesorg. Sama začínala jako překladatelka knihou Muž v hnědém obleku, kterou si natolik zamilovala, že ji začala sbírat v různých jazykových mutacích – dnes má doma desítky vydání včetně exotických.

Společnost Agathy Christie|foto:Dáša Kubíková, Český rozhlas

Podobně silný vztah má ke Christiiným příběhům i Juan Zamora, který se k nim dostal přes televizní detektivky. „Jak člověk stárne, objevuje v těch příbězích nové věci a moudra, která dřív nechápal,“ říká. Mezi oblíbené tituly členů společnosti patří například Pět malých prasátek, Nultá hodina nebo klasická Vražda v Orient expresu. Luxusní vlak však nebývá dostupný pro každého. „Rozhodně bychom se chtěli Orient Expressem projet,“ usmívají se oba a Juan Zamora dodává: „Orient Express jednou, dvakrát za rok přijíždí do Prahy. Kdo chce, může se aspoň přijít podívat na nádraží. Dá se to dohledat, kdy tu bude.

Literatura Agathy Christie|foto:Dáša Kubíková, Český rozhlas

Společnost Agathy Christie však nenabízí jen sdílenou lásku k detektivkám, ale i komunitu lidí se stejným zájmem. Členové se pravidelně setkávají, pořádají tematické víkendy a dokonce i „hry na vraždu“, kde nechybí humor ani netradiční odměny – třeba karamelový pudink pro vítěze. První takové setkání se konalo na Vysočině ve Švábově, kde si organizátoři jednoduše našli „střed republiky“ a vyrazili tam. „To prostředí bylo tak strašně nádherné, že na to vzpomínáme dodnes. Nicméně pak už jsme to začali dělat tak, že potřebujeme člena, který to tam zná, aby věděl, kudy kam jít a jak to připravit,“ uzavírá Jana Ohnesorg.