Sochařské sympozium ve Lhotě-Vlasenici si zahraniční umělci pochvalují, trápí je jen déšť

„Rád dělám hlavy, je to myslím žena, zatím nevím. Jsem zvědavý člověk, takže čekám, co se z toho mého tvoření vyvine. To je to, co mám na sochaření rád,“ říká o monumentu hlavy švédský sochař Lernsten.

Sochaři jsou z organizace, která překonala všechna jejich očekávání, nadšeni. Jednohlasně se shodují, že nejlepší je ale české pivo. „Zatím jsme zkusili asi pět nebo šest druhů, ale rád bych ještě pár otestoval. České pivo mi chutná a víno také,“ přiznává švédský sochař.

Po skončení sympozia se všichni chystají na výlet do Prahy. Sochy už jsou skoro hotové. Jediné, co dělá umělcům starosti, je počasí.

„V posledních dnech hodně prší, takže kdo má menší nebo ležící věc, může pracovat pod střechou,“ říká Alena Matějka, hlavní organizátorka akce.

Další sochařka Marcía z Brazílie pracuje na čtyři metry vysokém monumentu, který vypadá jako klas obilí. Kolem chodí lidé, kteří se přišli podívat z vesnice. Návštěvy veřejnosti jsou její oblíbenou částí sympozia:

„Lidé vidí všechno od začátku. Nejdřív je jen neopracovaný kámen. Ten se postupně promění v sochu a oni to vidí. Proces tvoření nás spojí dohromady. Není to jako jít do obchodu a koupit si sochu, o které vůbec nic nevím."

Sochu tu vytváří i Vladimír: „Já tvořím sochu, kterou nazývám Šeptání. Je to jeden velký placatý blog, na kterém stojí jedno velké ucho a rty. Ty jsou postavené naproti sobě a šeptají si. Nevíme co a nevíme komu.“

Sympozium končí tuto sobotu. Sochy zůstanou na kopci za vesnicí a postupně k nim přibudou nové. Další setkání by organizátoři rádi uspořádali za dva roky.