Snažíme se Horácké připnout k proudu současného divadla, říká odcházející umělecký šéf

Pavel Šimák se stal uměleckým šéfem na jaře v roce 2016. Proč po poměrně krátké době odchází? „Je to extrémně krátká doba, ale jak člověk rekapituluje, stihla se spousta věcí. Divadlo dostalo mnoho pozitivních i negativních zásahů do svého fungování. Ochod jednoho ředitele, příchod dalšího, výměna uměleckých šéfů. Odešla Kateřina Dušková, přišel jsem já. Zároveň tam byla velká fluktuace organizačního personálu. Měl jsem pocit, že budu pokračovat v hybnosti, která nastala, ale k tomu byla potřeba každodenní přítomnost. Já jsem vždycky věděl, že na tuhle štaci nemůžu vzít rodinu, takže jsem nemohl dělat tři věci najednou. Férově jsem udělal to, co jsem udělal, rozhodl jsem se odejít,“ rozpovídal se Pavel Šimák.

Pavel Šimák, Michal Skočovský|foto: Martin Váňa

Byla by hanba, abychom dělali, že existuje jeden jediný bezpečný způsob divadla

Michal Skočovský si herce takzvaně poctivě nakoukával. „V obsazování inscenace o Janu Zahradníčkovi jsem se snažil zohlednit i text. Nemyslím si, že jsem přišel do neznáma. Snažil jsem se připravit, celou dobu, co tu teď jsem, s Pavlem konzultujeme, snažím se vklouznout do toho klasického provozu, který je docela dost náročný.“

Letošní sezonu zažili herci Horáckého divadla situaci, se kterou se ještě nesetkali. Z představení Bůh je žena a také Racek odcházejí diváci, někteří jsou dokonce rozhodnuti neobnovit divadelní předplatné. „Ne všichni diváci to takhle vnímají. Panebože, co se stalo? Je to divadlo, je to svobodný prostor pro tvorbu. Ptají se nás: co jste si to dovolili v našem divadle? Divadlo patří divadlu, tomu umění myslím. Je to test schopnosti umět vyslovit nesouhlas. Začali jsme dělat něco, co se tady nikdy nedělalo. Snažíme se Jihlavu jako kumšt připnout k proudu současného divadla. My máme v sezóně šest předplatitelských titulů a v jednom jediném jsme si dovolili absolutní extravaganci. Ten předplatitel to musí dostat, byla by hanba, abychom dělali, že existuje jeden jediný bezpečný způsob divadla,“ vysvětluje postoj uměleckého vedení Horáckého divadla Pavel Šimek.

Všechno se vyvíjí, možná nastane proměna skladby diváků

„Já mám naopak ohlasy typu: konečně se děje v Horáckém něco, co mě po letech zajímá. Logicky ano, všechno se vyvíjí, možná nastane proměna skladby diváků. Ti, které jsme nezajímali, zaujmeme a nějakým způsobem se promíchají. Divadlo je dlouhodobá záležitost, vždyť se bavíme o jednom představení Bůh je žena. Ano, to je punk, ale Racek? To je klasické představení, ano je vážné. Tolik článků, kolik o nás v souvislosti s představením Bůh je žena napsaly Divadelní noviny, to nebylo za celou dobu divadla, když to zlehčím. Jedeme s představením na dva významné festivaly, také do zahraničí. I tohle je pro nás důležité,“ upozorňuje Pavel Šimek.

Jak nastolený směr vnímá jeho nový umělecký šéf? „Mně se ty negativní ohlasy líbí, divadlo by mělo vyvolávat dialog. Divadelníci předkládají své vize, své smýšlení a diváci jsou ti, kteří to přijímají anebo ne. Když se nespokojený divák ozve, když řekne svůj názor, je to v pořádku. Je velmi důležité, že my jsme schopni reagovat a jsme schopni na dotazy odpovědět,“ uvažuje Michal Skočovský.

A na co se diváci příští sezonu pod taktovkou nového uměleckého šéfa mohou těšit?

Peter Jaroš, Matěj T. Růžička, Simona Petrů: Ako tisícročná včela. Režie: Matěj T. Růžička.
Lenka Lagronová: Svatý Václav. Režie: Rastislav Ballek.
Jaroslav Žák: Škola základ života. Režie: Martin Tichý.
Petr Šabach, Ivan Hlas, Petr Jarchovský, Jan Hřebejk, Miroslav Hanuš: Šakalí léta. Režie: Pavel Šimák.
Václav Havel: Žebrácká opera. Režie: Michal Lang.
Martin Kolář: Zahrádky. Režie: Michal Skočovský.
Zdroj: HDJ Jihlava