Skoro všechno, co kolem nás roste a kvete, je jedlé. Přírodovědkyně vymýšlí speciální recepty

Jana Vlková absolvovala přírodovědeckou fakultu s titulem RNDr. v oboru ekologie, ale už roky se věnuje popularizaci jedlých květů, které rostou všude kolem nás. „Ty kytky si nějak našly ke mně cestu samy, mezi všemi těmi přírodovědnými disciplínami,“ usmívá se autorka knih o květech z našich luk a zahrad.

Na svou první snězenou květinu si nevzpomíná: „Ale pamatuju si, když jsem poprvé naservírovala rodičům nakládaný hermelín s lichořeřišnicí. To je taková výborná pikantní mužská rostlina a s tím hermelínem o byl výborný akord, ale tatínek byl konzervativní, tak to zdvořile snědl a už to nikdy nevyžadoval,“ směje se Jana Vlková.

Svou láskou k jedlým květům ovlivnila i všechny ty tři syny. „Dokonce se mi zdá, že ten prostřední mě začíná překonávat. Nejen v používání jedlých květů v kuchyni, ale ve vaření vůbec.“

Smažit péct, zdobit i jíst syrové

Jana Vlková dokáže ke každé rostlině vymyslet spousty receptů a využití v gastronomii. Když vyrazí do přírody na louku, donese si náruč polních květin a hned je začne připravovat – listy kopřiv smaží v těstíčku, jetelem a sedmikráskami zdobí saláty, slézem barví cukrářský krém a o pampelišce vydala celou kuchařku.

Ty nejchutnější druhy si pěstuje na vlastní zahradě, aby za nimi nemusela moc daleko.

Když lidem vysvětluje, kolik jedlých květů kolem nás roste, pro některé je to velké překvapení. „Občas se někdo zeptá, kde se to dá koupit, ale to je naštěstí jen ojediněle. Setkala jsem se i s názorem, že to, které květiny se dají jíst, si sdělují mezi sebou děti, ale pak když dospějí, tak tu schopnost ztratí,“ zamýšlí se Jana Vlková.

Nejlepší je denivka

Rostlinu, která se množí jako plevel, ale přitom má nádherné sytě oranžové květy, má popularizátorka jedlých květů nejraději: „Vypadá jako lilie a má neuvěřitelně chutné květy. Chutnají trochu jako ledový salát, ale s takovou jako zajímavou vůní, i když ne moc silné. Před dvěma lety jsem zjistila, že má i vynikající mladé výhonky. A sama bych chtěla být jako denivka – čím starší a čím méně péče, tím je ten trs krásnější,“ uzavírá se smíchem Jana Vlková.