Sklo je materiál, který za jeden život nezkrotíte, říká Jan Frydrych. Jeho tvorbu má doma i Elton John

10. červen 2022

Objekty z optického skla od Jana Frydrycha má doma režisér Steven Spielberg nebo hudebník Elton John a zastoupené jsou také v několika světových sbírkách. Frydrych dlouhodobě spolupracuje se sklářskou legendou Václavem Ciglerem, jehož slova o tom, že skláři jsou otroci skla, by prý podepsal. O práci sklářského výtvarníka ale přesto mluví s velkou pokorou. Vizitku Jana Frydrycha připravil David Hamr. Repríza ze 4. května 2022.

Jeho pětašedesátitunový záhřebský památník padlým ve tvaru zdi vyrobené z optického broušeného skla je s velkou pravděpodobností největší plastikou z toho materiálu na světě. Precizně provedené plastiky od tohoto autora má ve své sbírce i Guggenheim Museum v New Yorku, londýnské Victoria and Albert Museum anebo The Corning Museum of Glass.

Plastika Jana Frydrycha s názvem Polokoule se dvěma z roku 2018

Jan Frydrych je pokračovatelem české sklářské školy, kterou v minulosti reprezentovali například Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová anebo René Roubíček a v současnosti Václav Cigler. „Když jsem se osamostatnil, u jedné z velkých zakázek jsem se potkal právě s ním. Vzhlížel jsem k němu, byl tehdy profesorem v Bratislavě, a soutěž také vyhrál. Požádal mě ale o kontakt a záhy jsem od něj dostal dopis, ve kterém psal, že viděl dílo, jímž jsem se prezentoval, a na vítězném projektu mi nabídl spolupráci. Pracujeme spolu už čtyřicet let,“ konstatuje Jan Frydrych. Společně připravili například křišťálový kříž, který dvanáct let zdobí kostel Církve bratrské v Litomyšli.

Chceš něco změnit? Rozhodni se teď hned

Sklo, o kterém říká, že si nenechá nic líbit a rozhodně se nedá zkrotit během jednoho života, se přitom osudem Jana Frydrycha stalo docela náhodou. Pan Frydrych chtěl původně fotit anebo točit filmy, zajímal ho pohyblivý obraz. Brusičské učiliště bylo až jeho druhou volbou, od začátku měl ale obrovské štěstí na kantory. Všichni byli mistři svých oborů a jedna z učitelek si Frydrychova talentu všimla poměrně brzy. „Řekla mi, že jsem šikovný, ale že jestli chci obor studia změnit, ať to udělám okamžitě. A já se během chvíle rozhodl, že u skla zůstanu. Začal jsem brát vážně všechny rady, což mě sunulo dopředu každým měsícem,” vzpomíná. Na UMPRUM do Prahy jej sice nevzali, dnes to Frydrych ale jako újmu nevnímá. Místo toho vystudoval pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem a dodnes pravidelně učí české i zahraniční studenty.

Tvorba Jana Frydrycha na zámku ve Vsetíně

Po ukončení brusičského učiliště ztratil Frydrych přístup k surovinám, a tak se rozhodl, že bude pracovat s optickým sklem. Nedbal varování, že to nikdy nemůže zvládnout, a hledal cesty, jak nepoddajnému materiálu porozumět. Dnes své objekty dovádí ke zdánlivé dokonalosti. Na první pohled jsou absolutně rovné, čisté, geometricky přesné. Jak přesně se rodí? Kolik k tomu Jan Frydrych potřebuje přístrojů a proč nejčastěji pracuje s modrou barvou? I o tom mluvil v reportážně laděné Vizitce, kterou David Hamr natáčel v jeho ateliéru.

Spustit audio

Související