Sedm kamenů v chodníku připomíná smutný osud židovské rodiny z Moravských Budějovic

Kameny zmizelých, Moravské Budějovice
Kameny zmizelých, Moravské Budějovice

Moravské Budějovice se zařadily mezi města, která vzpomínají na osudy židovských obyvatel kameny zmizelých, takzvanými stolpersteiny.

V celé Evropě je takových kamenů už přes šedesát pět tisíc, a každý z nich patří jednomu konkrétnímu člověku. V Moravských Budějovicích je to sedm členů rodin Rosenbergových a Bixových.

Práce studentů

„Já jsem se se stolpersteiny setkala kdysi dávno v Německu, a říkala jsem si super idea. Pokud byli v Budějovicích židé, tak je tady chci zviditelnit také,“ říká učitelka dějepisu a němčiny na moravskobudějovickém gymnáziu Alena Zina Janáčková.

Zasazení kamenů zmizelých do chodníku před domem v Sokolské ulici bylo v podstatě vrcholem dlouhé práce jejích studentů. Právě oni sestavili příběh rodiny Rosenbergových a Bixových. Hlavní iniciativy se pak ujala studentka, dnes už absolventka gymnázia Anežka Kotrbová. „Pro to položení jsme potřebovali potvrzení od města, a sehnat finance. Dále je potřeba, aby byla potvrzena ta data na náhledech,“ vyjmenovává. Tady pomohli pracovníci místního archivu i muzea.

Všech sedm obyvatel domu skončilo v koncentračním táboře Majdanek

Sedm stolpersteinů připomíná osudy sedmi obyvatel domu číslo osmdesát tři v Sokolské ulici. Z koncentračního tábora Majdanek se nevrátili manželé Bixovi, jejich dcera s manželem a dvěma syny, a také strýc chlapců, který s rodinou v domě žil. 

Otec Marcely Pidrové pro Bixovy pracoval jako dentista. Po letech dům koupil

Aktu odhalení kamenů zmizelých se zúčastnili i někteří příbuzní rodiny. „Já jsem syn Hildy Keyzlarové, a to byla dcera Jakuba Bixe, moje maminka. A Rosenbergovi byli moji teta a strýc,“ představuje se Ivo Keyzlar. „Já jsem prasynovec, a jsem z druhé větve Bixů. Ze všech Bixů se vrátil jediný můj otec,“ říká Pavel Bix. V domě dnes žije Marcela Pidrová, jejíž otec v zubní laboratoři Bixových v třicátých letech pracoval jako dentista. Později pak dům koupil. „Já si pamatuju přímo nahoře kuchyň, to pohoštění na ty Vánoce. Vím, že mi dali panenku,“ vybavuje si po neuvěřitelných osmdesáti letech Marcela Pidrová.