Šalotka, topinambur, česnek. Pro biohospodáře žádný problém ani na drsné Vysočině
Když Pospíšilovi restituovali rodinné pozemky, rozhodli se, že budou hospodařit tradičně, bez chemie. Pěstují zeleninu, mák, brambory, nově teď vysázeli ovocný sad a chystají se i na jahody. Dobře znají, co je to vstávat ve čtyři hodiny ráno, ale určitě by neměnili.
Na polích nad Holubí Zhoří se to už zelená. Mezi záhony pilně pracují pomocníci s motyčkami. Biohospodaření je totiž právě o ruční práci. Ale také o různorodosti. Jejich pole nejsou lány s jednou jedinou plodinou. Pěstují brambory, topinambur, mák, česnek, šalotku a další zeleninu. „Máme tak pestrý osevní postup, že vždycky něco vyroste. Nejsme závislí na jedné plodině, která by nám vybouchla. Vždycky něco naroste,“ říká farmářka Ludmila Pospíšilová.
Biofarmář nemůže používat žádnou chemii. Se škůdci tak Pospíšilovi bojují tradičně, stejně jako jejich předkové. Vsadili na to, že příroda si vždycky poradí. „Mšice nejsou ani tak velký problém, protože kolik je mšic, tolik je berušek. Hrozně důležité je, aby tady byly ty pangejty plné všelijakého plevelu. Na tom žijí predátoři, kteří požírají škůdce. Je to takový koloběh,“ vysvětluje farmářka. „Horší jsou košťáloviny. Ty zakrýváme netkanou textilií,“ doplňuje.
„Sázíme to, čemu se tady daří a hlavně to, na co jsou zvyklí naši odběratelé. Musíme vypěstovat podle jejich chutě naše produkty,“ říká Ludmila Pospíšilová. Lidé sice ze začátku nadávají na vyšší ceny biozeleniny, když ale ochutnají, nechtějí jinou. „Naše mrkev chutná jako mrkev a brambora jako brambora,“ s úsměvem uzavírá mladá farmářka.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
