Rozhlednu na Jedové u Olomouce zbourali kvůli utajení vojenských manévrů na Libavé

Výrazný vrchol Jedové je viditelný již z dálky. Vystupuje z poměrně plochého pohoří Nízkého Jeseníku vedle Svatého Kopečku a Radíkova. Právě odtud vede na vrchol Jedové jedna z turistických tras, jejíž opačný směr vychází ze Šternberka.

Už odpradávna bylo úbočí Jedové dopravním koridorem. Od středověku tudy vedla obchodní stezka, kterou mířili cestující z Olomouce do Slezska. Podle vesnice Jívová, která se díky svému mohutnému kostelu nedá přehlédnout ani z vrcholu Jedové, se jí říkalo Jívovská cesta. V 18. století byla upravena na vozovou cestu, v jejíž trase vede dnešní sinice mířící až do Moravského Berouna.

Cestou nahoru se formani mohli dvakrát občerstvit

Druhá formanská hospoda na trase cesty po úbočí Jedové nese jméno Dolní bouda|foto: Miroslav Kobza

V té době byly vybudovány také dva formanské hostince, které dodnes najdeme u silnice. Prvním, který sloužil k odpočinku a načerpání nových sil po prvním větším stoupání z údolí Hané nad osadu Véska, byla Dolní bouda. Pamětníci si jistě vzpomenou, že ještě ke konci 20. století byl hostinec v této budově v provozu.

Kromě občerstvení se zde formanům nabízela i přípřež. Další pár koní byl mnohdy nezbytný, neboť stoupání až na nejvyšší bod silnice u další hospody nazývané Horní bouda, není jednoduché ani pro současné nákladní automobily. Hospoda Horní bouda byla v roce 1785 přestavěna na zájezdní a ubytovací hostinec a právě tady formani přípřež zase odpojili a pokračovali k Jívové. Dnes slouží Horní bouda, která je stranou vesnické zástavby, pro soukromou rekreaci.

Právě od Horní boudy se dá vystoupat na vrchol Jedové. Nabízí se z ní krásný výhled na celou Hanou, ale i na Hrubý a Nízký Jeseník. Dnes se spíše rozhlédneme z úbočí této hory, neboť na jejím vrcholu je poměrně hustý les. Kdysi tam ovšem stávala rozhledna, kterou v roce 1932 na německém území postavili kupodivu členové Klubu Československých turistů. Jednalo se dřevěnou stavbu bez opláštění vysokou asi 20 metrů s půvabnou kruhovou vyhlídkou.

Dnes najdeme na Jedové vysílač|foto: Miroslav Kobza

Rozhledna sloužila lidem jen pár let

Rozhledna byla v provozu až do roku 1938, kdy ji její správce pro údajný špatný stav uzavřel pro veřejnost. Místní historikové se domnívají, že se jednalo jen o zástupný problém. Pravděpodobně ho, jako jednoho z mála českých obyvatel obce Pohořany přímo pod vrcholem, tamní henleinovci donutili zamezit přístupu českých turistů do vsi.

Po obsazení Olomoucka německými vojsky byla rozhledna uzavřena definitivně a po celou válku sloužila jako pozorovací hláska protiletecké obrany. V té době byl na vrcholu hory vybudován i dřevěný domek pro službu konající posádku.

Rozhledna válku přežila a po jejím skončení byla opět krátce v provozu. Vše se změnilo v roce 1948, kdy přišel z Ministerstva národní obrany na okresní národní výbor příkaz k demolici stavby. Z rozhledny bylo totiž vidět i na nově vzniklý Vojenský výcvikový prostor na Libavé. A možnost, že by nepřátelští agenti mohli pozorovat manévry, které tam probíhají, se stala rozhledně osudnou.

V devadesátých letech se krátce uvažovalo o obnově vyhlídkové věže. Ta měla sloužit jako vysílač, jenže z projektované stavby sešlo. Nakonec byl několik desítek metrů pod vrcholem vztyčen sloup s vysílacími anténami pro radiové stanice a mobilní operátory. Na rozhled se tedy příliš těšit nedá.

Horní bouda bývala jednou ze dvou formanských hospod na Jívovské cestě|foto: Miroslav Kobza

Ještě než toto místo opustíme, stojí za zmínku také vysvětlení jeho německého jména Sauberg. Tak horu odpradávna titulovali místní Němci. Hora divokých sviní, jak se dá název přeložit, je možná odkazem na nejstarší pojmenování těchto hor. Už v 1. století našeho letopočtu dal římský kartograf Klaudios Ptolemaios ve své mapě Evropy celému severnímu hraničnímu pohoří Česka jméno Kančí les.