Romadur si Češi kupují už 115 let. Zkuste verzi pro otrlé
Romadur představuje měkký sýr zrající pod mazem. Madeta ho vyrábí v závodě v Jindřichově Hradci, odkud putuje do prodejní sítě nejméně po dvou týdnech zrání. Obsahuje 40 % tuku v sušině.
Konzistence Romaduru má být měkká až tužší a s méně zralým jádrem, pružná. Když spotřebitel sýr rozřízne, správně má být na řezu bez dírek, případně s malým počtem dírek nebo trhlinek. Obal sýra musí být neporušený a pokrývat celý jeho povrch.
Typické jsou pro Romadur zejména výrazná chuť a vůně – mléčně nakyslá, příjemně slaná až ostře pikantní. Když je sýr plně zralý, tedy na řezu prozrálý až do středu, je pokrytý narůžovělým až červenohnědým mazem. Právě proto, že má Romadur výraznou vůni, by se měl skladovat v uzavřené nádobě nebo pod skleněným víkem odděleně od ostatních potravin.
Sýrová historie
Romadur se na jihu Čech začal vyrábět v prvních desetiletích minulého století. Bratři Jan a Ladislav Brunnerovi ho vyráběli v Jarošově nad Nežárkou. V Jindřichově Hradci pak počátkem 20. let dokonce otevřeli velkosýrárnu specializovanou právě na jeho produkci.
Nejprve byl sýr označován jako Brunnerův, později Jihočeský a následně Jihočeský sýr měkký zrající. Současné pojmenování je už i v encyklopediích známým a zavedeným pojmem, a tak náš Romadur stojí po boku věhlasných sýrů jako třeba munster z Alsaska či geromé z Lotrinska.
Nejpodobnější je mu pak sýr limburský, který je velmi populární v německy mluvících zemích. Od roku 1976 se vyrábí romadúr na automatické lince vyrobené v Německu.
Odpočinutý Romadur aneb Lahůdka pro otrlé
- 1 Romadur
- 1 na kolečka nakrájená cibule
- drcený kmín, čerstvě mletý černý pepř, sladká či pálivá mletá paprika
- světlé pivo
Na dno dobře umyté a uzavíratelné nádoby – důležité je, aby co nejlépe těsnila – poklademe cibuli, na ni na silnější plátky nakrájený Romadur. Jemně posypeme kmínem, pepřem a paprikou a zalijeme lehce pivem. Poté sklenici uzavřeme a necháme při pokojové teplotě odpočinout dva nebo tři dny.
Zda už je dostatečně „relaxovaný“, poznáme, když změní konzistenci na lehce vláčnou, připomínající rozteklý asfalt. V tom momentě se lze do sýru pustit, a to nejlépe o samotě a pokud možno mimo obytné prostory.
Hodí se k němu čerstvý chléb, vychlazené pivo a čerstvý vzduch.
