Řezníci. Litoměřický masakr podle skutečných událostí

Na náměstí v Litoměřicích se 10. října 1930 konal pravidelný sobotní dobytčí trh. Mezi stálé prodejce patřili i dva mladí řezníci Josef a Vilém Krejsovi. Jako pokaždé se z pátku na sobotu ubytovali v hostinci U města Rumburku. Jenomže tentokrát si na pátek Josef Krejsa domluvil dostaveníčko. A v sobotu se už neukázal. V době, kdy zmizel, měl u sebe hodně peněz.

Účinkují: Vít Roleček, Jan Teplý ml., Lucie Pernetová, Filip Kaňkovský, Martin Písařík, Ivan Řezáč, Pavel Soukup
Připravili: itka Škápíková, Michal Dlouhý
Dramaturgie: Bronislava Janečková
Hudba: Petr Šplíchal
Režie: Jaroslav Kodeš

Vrchní komisař Karas vyslal na dobytčí trh strážmistra Lamače. Ten zastihl ženu, na kterou se přesně hodil popis, jak hovoří s jedním z řezníků. Lamač k ní přistoupil a dříve, než se jí na cokoli zeptal, žena rázně pronesla: „Už se mě muži ptali, ale já nemám tušení, kde je.“

To, jak nervózně zareagovala a jak se hájila, aniž přišlo obvinění, bylo strážníkovi podezřelé, a proto ženu odvedl na stanici. Tam jim jiný řezník, Václav Unger z Milešova, potvrdil, že Anna Vařílková se každý pátek večer a v sobotu ráno na prasečím trhu snažila navazovat známost s řezníky.

Ani nebylo zamčeno

Četníci tedy udělali domovní prohlídku u manželů Vařílkových. Jejich přízemní byt v Pokratické ulici 4 v Litoměřicích měl jen jednu místnost 3,60 x 2,70 m. Bylo v ní nezvykle horko. Kamna byla rozpálená, ačkoli byla teprve půlka října a venku bylo příjemné babí léto.

Četníky na první pohled upoutala čistě umytá podlaha a zahnědlé skvrny na ní. Pak také kufr a tlustý svazek bankovek. Přitom nebylo ani zamčeno. Manžel Vařílkové František seděl na posteli jen v košili, spodkách a při příchodu četníků ani nepovstal.

Krev, vlasy a šlemovitá kaše

Když ho přiměli vstát, ukázalo se, že má na ponožkách stopy od krve. Krev byla i na plášti, na kterém celou dobu seděl. Četníci se pustili do podrobnější prohlídky. V prádelně hned vedle bytu našli v neckách namočený koberec, i ten byl celý od krve, a v odpadovém kanálku vlasy.

Kolem odpadové roury byla krvavá voda. Dále byla nalezena zakrvácená sekera a dva kuchyňské nože se stopami od krve. Na plotně stál kastrol se zažloutlou šlemovitou kaší, zalitou vrstvou vody, chomáče lidských vlasů se nalézaly na podlaze i v posteli Vařílkových.

Chladnokrevný postup

Vařílková se brzy přiznala. Přivydělávala si jako prostitutka, ale ten večer chtěl její manžel od mladého řezníka všechny peníze. Celých šest tisíc. Strhla se rvačka, která skončila smrtí Josefa Krejsy. Vařílek pak jeho tělo naporcoval na kusy. Jeho žena Anna mu při tom pomáhala. Trup dali do kufru, hlavu do nákupní tašky a obojí hodili do Labe.

Vařílek při výslechu tak sdílný nebyl. Nejdříve vraždu popíral, pak říkal, že Krejsu zabil v sebeobraně. Teprve po konfrontaci se svou ženou, která mu do očí opakovala, že peníze nalezené v jejich bytě patřily zavražděnému a že oni sami žádné úspory neměli, prohlásil, že se dozná. Po nalezení ostatků už nebylo pochyb. Oba pachatelé dostali doživotní trest.

autoři: Jitka Škápíková , rota , Michal Dlouhý
Spustit audio

Související

Nejnovější hry a četba

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.