Restaurátoři otec a syn z Velkého Meziříčí: Každá práce je zajímavá, každá je výzva
Když je potřeba uvést věci do stavu, aby vypadaly ne jako nové, ale dobře udržované, i když používané, to je úkol pro restaurátory.
Josef a Jan Filipovi z Velkého Meziříčí dokážou opravit všechno, od židlí, přes vykládané barokní komody, renesanční sedačky až po velké dveře kostela či vnitřek historického vlaku.
Část dílny nyní zabírá vodní mlýnek Vincence Navrátila z Víru, který Filipovi opravují už podruhé. „On pan Navrátil pracoval v továrně na šicí stroje a bral odsud ty součástky, co se vyhodily, a z těch dělal dětem mlýnek,“ říká Josef Filip. Mlýnek s mnoha pohyblivými postavami se synem zprovoznil pro novoměstské Horácké muzeum, kde bude po opravě znovu k vidění.
Slovenská strela
V dílně právě čeká na zrestaurování čalouněná sedačka pro zámek Rájec-Jestřebí a téměř hotový dvoupodlažní stolek do zámku ve Velkém Meziříčí. Brzy ale většinu prostoru zaberou patery velké dveře z kostela ve Fryštáku.
Josef vzpomíná na známý historický vlak, kde strávili prací téměř dva roky, ale stála za to. „Slovenská strela, na tom jsme se podíleli, to byla taková zajímavost. Dělali jsme veškeré vnitřní lakované dřevěné části.“
Kromě toho dělají restaurátoři takzvané slepotisky – výlisky do kůže podle vlastních vyřezaných šablon, Jan navíc opravuje ratanový nábytek a výplety židlí, které poznamenal zub času.
Ponorkovou nemoc zahání káva
Josef Filip je vyučený stolař, restaurování se začal věnovat později. „Po vyučení jsem zjistil, že bych o tom chtěl vědět něco víc, tak jsem se začal zajímat o staré technologie, a tím to začalo,“ vzpomíná.
Jeho syn Jan k práci přišel tak, že se od malička pohyboval u tatínka v dílně. „Dneska už si ani nedokážu představit, že bych dělal něco jiného,“ směje se, i když je občas postihne ponorková nemoc z tolika hodin strávených prací pohromadě. „To se do krve pohádáme, ale za chvilku si tady zase v klidu vypijeme kafe a je to,“ dodává s úsměvem Jan.
Oba se řídí tím, že jako restaurátoři nemají do práce přidávat nic svého. Jan zdůrazňuje, že i když dnes existují moderní technologie, je potřeba respektovat to, jak řemeslníci dříve pracovali. „Musíme i chyby tehdejších mistrů zachovat a zároveň se musíme vcítit do toho, co tím ten řemeslník chtěl říct. Každá práce je zajímavá, všechno je výzva a u všeho se člověk něco naučí.“
Související
-
Zdi hradu Pernštejn i kostel v nedalekém Doubravníku. Obě stavby jsou z Nedvědického mramoru
Nedvědický mramor byl pro naše předky v oblasti jihovýchodně od Bystřice nad Pernštejnem důležitým stavebním materiálem.
-
Šikovný kutil z Pelhřimovska tvoří krásné dřevěné misky. Jedna z nich je speciálně pro pletařky
Lidé mají různé koníčky. Někdo plete svetry, jiný šlechtí jabloně, Martin Suchan ze Lhoty-Vlasenice na Pelhřimovsku soustruží dřevěné misky.
-
Třebíčský kostelník vyrobil na konci 19. století model Božího hrobu pro kostel sv. Martina
K Velkému pátku patří Boží hrob stejně jako k Vánocům betlém. V třebíčském kostele sv. Martina byl hrob postavený místním kostelníkem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.