Ptáče, co vypadlo z hnízda, osiřelá srnčata, veverka, vydra. Fauna ve stanici v Pavlově

Zdejší personál v čele s ředitelem Zbyškem Karafiátem se o opuštěná a zraněná zvířata stará a následně - pokud to jde – je vypouští zpět do volné přírody.

Takhle saje mléko malý muflon Mufi ze záchranné stanice v Pavlově, hlásí z místa reportérka Tereza Pešoutová. Ředitel stanice Zbyšek Karafiát stíhá někdy mládě i přes šéfovské úkoly krmit osobně. „Péče je poměrně náročná, začíná se od brzkých ranních hodin a končí se kolikrát až o půlnoci. Tady srnčátka se krmí každé tři hodiny i v noci.“

Nejvíce ptáků

Péče o zachráněné tvory je podle Karafiáta náročnější, než si lidé umí představit. Zvlášť teď na jaře se tu pracuje ve dne v noci. Nejčastějšími klienty jsou ptáci. „Co se týče ptáčat, tam to jsou tak rychloobrátková zvířata. Jsme rádi, že je vypustíme a už se staráme o ty další. Horší je to u těch mláďat savců, kde člověk, když se o ně stará delší dobu, tak k nim samozřejmě přilne.“

Občasné návštěvy

Přesto Zbyšek Karafiát svůj život zasvětil pomoci zvířatům. Za svěřenci, kteří už stanici opustili, občas dokonce i sám vyrazí. „Dávali jsme třeba vydrýska Bonifáce do ZOO Plzeň a do teďka na něj myslíme, jezdíme se za ním dívat, taková srdcová záležitost samozřejmě.“

Na 700 zvířat je 25 lidí

O více než 700 zvířat se na stanici stará okolo 25 lidí. Vybírat je pomáhá i Úřad práce. „Stanice Pavlov funguje na principu sociálního podnikání, to znamená, že dáváme práci lidem se zdravotním handicapem.“ Péče o zvířata je pro Zbyška Karafiáta v podstatě celoživotní vášní, spíš než práce je to tedy hlavně koníček.

„Kolem ornitologie a zvířat se motám celý život, mám vystudovanou střední veterinární školu, tím pádem jsem ke zvířatům vždycky tíhnul a od malička jsem všechny možné ještěrky, vrabčáky nosil domů. Mám z toho radost, když se nám podaří srnčata, ptáčata vypiplat až vlastně do dospělosti.“

Akce pro děti

Stanice v Pavlově ale dává pravidelně nahlédnout i do svého zákulisí i lidem. I při práci se zvířaty organizují různé kurzy a prohlídky pro děti, aby věděly, jak se ke zvířatům ve volné přírodě chovat. Často totiž lidé zvířeti spíš ublíží, než že by ho chránili.

„Spousta lidí má strach, že se tomu mláďátku něco ve volné přírodě stane, není tomu tak. Co se týče srnčátek, co se týče muflončátek nebo zajíčků, máme zde problémy, že to zvíře je velice roztomilé, když to lidi uvidí, mají strach, že to mládě třeba zmokne, nebo že je na místě, kde může potkat nějaký špatný osud, tak si ty zvířátka berou domů a volají nám třeba až dva tři dny potom, co mají to zvíře doma. Nakrmí ho mlékem s čajem a jogurtem a ty zvířata lze pak jen těžko zachránit.“