První československá architektka zanechala stopu i na Vysočině. Miladu Petříkovou-Pavlíkovou podporovala rodina i manžel

Přestože většinu svých staveb a interiérů navrhla v Praze, stopu zanechala také na Vysočině. „To se týká Státního výzkumného ústavu bramborářského v Havlíčkově Brodě. V roce 1926 stavbu realizoval pražský architekt Theodor Petřík a konferenční místnost a šatny, ty interiéry pro něho vyřešila jeho žena Milada Petříková-Pavlíková,“ říká Zuzana Trnková z Galerie a muzea Vysočiny Havlíčkův Brod.

Na spojitost mezi architektkou a Havlíčkovým Brodem přišla Zuzana Trnková při studiu jejího díla. „Když jsem si četla seznam jejich děl, tak jsem narazila na konferenční místnost Výzkumného ústavu bramborářského v Českém Brodě a říkala jsem si, tohle je trochu divné, protože já si myslím, že Výzkumný ústav bramborářský byl jenom v tehdejším Německém Brodě. A tak se mně to vlastně spojilo,“ popisuje. Další informace našla v databázi Ženy v architektuře. „Autorkám jsem napsala, abych se ujistila, že to sedí, že je to Havlíčkův Brod. Ale byla jsem hrozně vděčná za ten zdroj, protože ten kompletní seznam jejího díla je tady na té skvělé online databázi.“ Podle současných poznatků jde o jedinou realizaci Milady Petříkové-Pavlíkové ve městě.

Milada Petříková-Pavlíková se narodila v roce 1895, kdy ženy ještě neměly běžně přístup k vysokoškolskému vzdělání. Díky otci, táborskému lékaři Josefu Pavlíkovi, vystudovala pražské dívčí gymnázium Minerva. „Ona vlastně inspirovaná příkladem těch svých tet, povzbuzována i svým tatínkem na architekturu nastoupila právě díky tomu rodinnému zázemí. Ještě v době, kdy nemohla studovat oficiálně, mohla docházet na přednášky. Potom hned na začátku 20. let, když se po vzniku první republiky otevřela možnost vysokoškolského studia žen, tak tu architekturu absolvovala oficiálně,“ vysvětluje Trnková.

Po studiích se architektka provdala za svého kolegu Theodora Petříka, se kterým spolupracovala i profesně. „Ona moc hezky popisuje, že se zároveň s rolí novomanželky zabydlovala i v roli architektky. V domácím architektonickém ateliéru spolupracovala se svým manželem. Mezitím měli tři syny po sobě,“ připomíná Zuzana Trnková a s úsměvem dále cituje. „Dokonce píše: „Tuhle stavbu jsem dokončila společně s mým prvním klukem, tuhle společně s mým třetím klukem." A líčí i jak ty děti občas měly přístup do té jejich pracovny, že jim ukazovali jako ty svoje práce a modely a tak dále." Samostatné stavby Milady Petříkové-Pavlíkové se téměř vždy týkaly žen a měly sociální podtext. Je autorkou pražského Domova osamělých žen, Domoviny Charlotty Masarykové pro osamělé matky nebo dívčí studentské koleje.