Průčelská rokle na Ústecku oslovila i slavného autora dobrodružných knížek Karla Maye

Roklí protéká asi tři kilometry dlouhý Průčelský potok, který překonává výškový rozdíl 480 metrů a vytváří romantické vodopády. Tvarování terénu vysvětlují geologové tím, že Labe se svou silou do řečiště značně rychleji zakusuje a vzniká tak hlubší údolí, než dokážou vytvořit slabé boční přítoky.

Zajímavou podívanou zde představuje Průčelský vodopád, který si ovšem rád hraje na schovávanou. Najdete ho na naučné stezce Pod Vysokým Ostrým značené uhlopříčně zelenou značkou. Pokud ji ale zaměníte za vodorovnou zelenou turistickou značku, odvede vás to na druhý břeh potoka a do vsi Němčí.

8 fotografií

Kromě toho se větší část vodopádu skrývá tak trochu „za rohem“ – skalnatý terén je tu jaksi zahnutý a pohlédnout na horní část vodopádu je náročné, až nebezpečné. Uvidíte tak zhruba jen třetinu jeho výšky, tedy přibližně šest metrů.

A do třetice – pokud není zrovna dost vody, je z Průčelského vodopádu jen malinký čůrek, který v podstatě pouze rozbahňuje cestu naučné stezky a potichounku žbluňká mezi kameny. Ovšem ve chvíli, kdy pořádně zaprší, rozjede se plnou silou, láme stromy a stěhuje i velké kameny.

To věděli i naši předci, a proto postavili Průčelskému potoku do cesty už v 19. století několik mohutných retenčních zdí, které prudký tok vody zadrží a zmírní následky v dolní části, kde už jsou lidská obydlí. Dnes jsou ovšem retenční nádrže částečně zanesené.

Dramatická romantika, nebo romantická dramatika?

Pokud budete pokračovat dál po naučné stezce, dostanete se od výchozího bodu v Brné kolem Průčelského vodopádu přes Vysoký Ostrý až k hradu Střekovu. A cestou vás čeká ještě jeden vodopád – Výří.

Ten je nejvyšším vodopádem Českého středohoří a podle autora knihy Tajemství Českého středohoří Jiřího Svobody patrně druhým nejvyšším vodopádem v celé České republice. Měří zhruba 45 až 48 metrů, ale jeho horní část je stejně jako u vodopádu Průčelského takřka nepřístupná a špatně viditelná.

Lepší pozorovací podmínky jsou v době, když opadá listí ze stromů a je trochu víc vody. A zcela mimořádný pohled se vám naskytne v zimě, když voda postupně namrzá a je navíc barevně tónovaná rozpuštěnými minerály.

Cestou pak můžete obdivovat také kamenné moře. A bude-li pod mrakem, můžete zahlédnout i zajímavého obyvatele Průčelské rokle – mloka skvrnitého.

Obojího – tedy romantiky i dramatičnosti - nadělila příroda tomuto zákoutí Českého středohoří měrou vrchovatou, a tak není divu, že Průčelská rokle učarovala i spisovateli Karlu Mayovi, který v nedalekém penzionu Srdíčko v Brné kdysi pobýval. Jen si vzpomeňte třeba na Poklad na Stříbrném jezeře, kde vodopády hrály důležitou roli. Pravda, ve filmu nakonec figurovala soustava Plitvických jezer, ale je vysoce pravděpodobné, že prvotní inspiraci k popisu krajiny čerpal Karel May – o němž se ví, že Ameriku navštívil až roku 1908 – právě v romantickém prostředí Českého středohoří.