Profesor Jakub Hruška: Sucho sílí, ale Vysočina má stále výhodu. Největší hrozbou je voda, která z krajiny rychle odtéká

14. červenec 2026

Srážek v Česku dlouhodobě neubývá, přesto krajina vysychá. Podle profesora Jakuba Hrušky za to může vyšší teplota i špatné hospodaření s vodou.

Letošní rok patří podle profesora Jakuba Hrušky z České geologické služby a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR k nejsušším za poslední dobu. Na portálu InterSucho je většina republiky označena jako území s extrémním suchem.

Intersucho: mapa k 12. 7. 2026

„Když neprší a je teplo, krajina vysychá. Tak jednoduché to je,“ říká vědec. Připomíná ale, že celkové množství srážek se v Česku dlouhodobě příliš nemění. „Problém je, že se oteplilo a mnohem víc vody se z krajiny odpaří. Navíc dnes prší méně často, ale mnohem intenzivněji.“

Vysočina je podle něj na tom díky vyšší nadmořské výšce stále lépe než nížiny. Přesto i zde ubývá vody, což se podle Hrušky výrazně podepsalo například na kůrovcové kalamitě. „Stromy neměly dost vody, aby se dokázaly bránit.“

Změny se projevují také na řekách a rybnících. Menší potoky v létě často vysychají a teplá voda s nadbytkem živin vytváří ideální podmínky pro sinice. „Když je vody málo a je teplo, může přes noc dojít k vyčerpání kyslíku a následnému úhynu ryb.“

Největší problém podle Hrušky není nedostatek přehrad, ale rychlý odtok vody z krajiny. „Velká přehrada není zadržování vody v krajině, ale v přehradě. Potřebujeme obnovovat mokřady, říční nivy a omezit odvodnění, které se budovalo desítky let.“

Přesto profesor Hruška nevidí budoucnost černě. „Ve střední Evropě se bude dát žít i v době klimatické změny relativně pohodlně. Jen se budeme muset naučit hospodařit s vodou mnohem chytřeji.“

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.