Profesor Jakub Hruška: Sucho sílí, ale Vysočina má stále výhodu. Největší hrozbou je voda, která z krajiny rychle odtéká
Srážek v Česku dlouhodobě neubývá, přesto krajina vysychá. Podle profesora Jakuba Hrušky za to může vyšší teplota i špatné hospodaření s vodou.
Letošní rok patří podle profesora Jakuba Hrušky z České geologické služby a Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR k nejsušším za poslední dobu. Na portálu InterSucho je většina republiky označena jako území s extrémním suchem.
„Když neprší a je teplo, krajina vysychá. Tak jednoduché to je,“ říká vědec. Připomíná ale, že celkové množství srážek se v Česku dlouhodobě příliš nemění. „Problém je, že se oteplilo a mnohem víc vody se z krajiny odpaří. Navíc dnes prší méně často, ale mnohem intenzivněji.“
Vysočina je podle něj na tom díky vyšší nadmořské výšce stále lépe než nížiny. Přesto i zde ubývá vody, což se podle Hrušky výrazně podepsalo například na kůrovcové kalamitě. „Stromy neměly dost vody, aby se dokázaly bránit.“
Změny se projevují také na řekách a rybnících. Menší potoky v létě často vysychají a teplá voda s nadbytkem živin vytváří ideální podmínky pro sinice. „Když je vody málo a je teplo, může přes noc dojít k vyčerpání kyslíku a následnému úhynu ryb.“
Největší problém podle Hrušky není nedostatek přehrad, ale rychlý odtok vody z krajiny. „Velká přehrada není zadržování vody v krajině, ale v přehradě. Potřebujeme obnovovat mokřady, říční nivy a omezit odvodnění, které se budovalo desítky let.“
Přesto profesor Hruška nevidí budoucnost černě. „Ve střední Evropě se bude dát žít i v době klimatické změny relativně pohodlně. Jen se budeme muset naučit hospodařit s vodou mnohem chytřeji.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
