Přibyslavi jsem do Polné přetáhl varhanici, říká polenský sbormistr
Už šestadvacet let vede polenský pěvecký sbor Čestmír Jiří Vacek ze Záborné. Že je to pro sbor ten pravý, bylo jasné hned. Jiří Vacek vede i polenský kostelní sbor. V chrámu Nanebevzetí Panny Marie hraje na varhany, na dechové nástroje hraje v dechovkách a občas naladí nějaký ten klavír. To je totiž jeho původní profese.
"Když jsem byl malý, tak mi táta koupil harmoniku a od té doby mě hudba neopustila," začíná své vyprávění muzikant Jiří Vacek. Na počátku 70. let byla v Polné jen pobočka tehdejší lidové školy umění a děti proto často chodily na soukromé hodiny. "Například pan Prchal nebo pan Pometlo na housle. To byli staří muzikanti. Učilo se soukromě v kuchyni, občas zazvonil telefon, přišla paní, vyřídila to a pak mohla hodina pokračovat. Bylo to pěkný a dodnes na to vzpomínám," pokračuje Jiří Vacek. Vyučil se v Hradci Králové jako ladič klavírů a jeden čas pracoval i v jihlavské továrně. Hudba s ním šla pořád dál.
"Po vojně jsem začal hrát na varhany. Všiml si mě polenský rodák, zpěvák Milota Holcman z Karlína. Domluvil mi v Praze u svých kamarádů hodiny. Tak jsem jezdil asi pět let k profesoru Rabasovi na varhany a Josefu Herzlovi na dirigování sboru," vzpomíná Jiří Vacek a s úsměvem vypráví o hodinách v domě u Karlova mostu: "Když bylo v létě otevřený okno, tak jak na Karlově mostě prodávali takový ty hliněný mušličky a pískali na to, tak to bylo slyšet až dovnitř."
Hudbou žije celá rodina Jiřího Vacka. Manželku si přivedl z Přibyslavi: "Ona byla varhanicí v Přibyslavi, tak jsem jim ji přetáhl," směje se. Pavla Vacková samozřejmě zpívá ve sboru a manžela i své děti v hudbě podporuje: "Děkuji pánubohu za ten dar zpěvu a hudby a mám velkou radost, že všechny naše děti zdědily hudební sluch."
Čestmír před rokem a půl přerušil činnost: "To je živý organizmus ten sbor a lidi jsou víc unavený. Věřím ale, že do roka do dvou se to zase rozjede," optimisticky uzavírá Jiří Vacek.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.