Před sto lety založily dvě sestry ve Ždírci sirotčinec. Potřebným lidem slouží v moderní podobě dodnes
Domov seniorů ve Ždírci na Jihlavsku letos slaví sto let od svého založení. Dnešní moderní zařízení začínalo v roce 1926 jako sirotčinec.
Založily ho sestry Emílie a Terezie Klimentovy, řádové sestry, na které dodnes s láskou vzpomíná jejich praneteř.
„Byly to moje pratety, které založily tady ten sirotčinec a chudobinec," říká Marie Králíková. Její pratety Emílie a Terezie Klimentovy se ve Ždírci narodily. „Můj praděda tady koupil dva statky," dodává pamětnice s tím, že historie jejího rodu sahá až do sedmnáctého století. Emílie a Terezie patřily k III. řádu svatého Františka a založením sirotčince reagovaly na situaci po první světové válce. Stavbu financovaly ze svého věna.
„Terezie byla velice dobrá manažerka a Emílie, to byl duch takové mámy tady," říká s dojetím v hlase Marie Králíková. Sama na tetičky stále vzpomíná. „Byla jsem tady každý den. Bydlely jsme naproti a naše tety byly pro nás jak druhé maminky," vzpomíná. „Bylo tady asi šedesát šest lidí. Jenom děti až do roku 1951, kdy se to znárodnilo. Pak tady byli staří lidé," dodává s tím, že se o klienty také staralo vždy asi deset řádových sester. Ty v ústavu pracovaly až do roku 1983.
Areál Domova Ždírec je dnes moderně zrekonstruovaný a nabízí klientům sto čtyřicet pobytových míst. „Duch toho místa se nemění. Dále se tady starají sestřičky o klienty, aby se tady cítili jako doma," dodává Marie Králíková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
