Přece mi u zásahu nebudete říkat: Pane faráři, prosím vás podejte mi hadici. Musíme si tykat

Tomáš Holcner, farář z Jaroměřic nad Rokytnou, dobrovolný hasič
Tomáš Holcner, farář z Jaroměřic nad Rokytnou, dobrovolný hasič

Velkou životní láskou faráře Tomáše Holcnera z Jaroměřic nad Rokytnou jsou motorky, to ony vlastně mohou za to, že se stal farářem. „Když mi bylo patnáct, neodolal jsem a jako spolujezdec jsem jel s kamarádem za vesnici, vybourali jsme se a já rok ležel v nemocnici. Mezi patnáctým a šestnáctým rokem jsem zažil osm operací, rozdrcené koleno, a když se člověka osobně trošku dotkne smrt a trošku to, že zdraví je velký dar, které může v okamžiku ztratit, začne více přemýšlet. Myslím, že mě to nasměrovalo,“ vzpomínal v Dobrém dopoledni Tamary Peckové.

Pochází z věřící rodiny. „Moji rodiče ale nejsou žádní fanatici, prostě fajn lidi, kteří mají rádi život a svoje děti. Vedli nás ke kostelu, protože sami byli vychováni v křesťanské rodině, sami to považují za důležitou hodnotu do života, aby člověk věděl, jak se má chovat, že má mít nějaké hodnoty a morální kritéria, vedli nás příjemnou nenásilnou laskavou formou k víře a k tomu, abychom našli cestu k pánu Bohu,“ vypráví Tomáš Holcner.

Vždyť na těch farách, chudáku, budeš sám. A kdo se o tebe postará, až my tady nebudeme?

Přesto jeho rozhodnutí stát se knězem bylo pro jeho rodinu překvapení. Tatínek podnikal a chtěl mu živnost předat. „Měli trošku jiné plány, a maminka ty emoce: vždyť na těch farách, chudáku, budeš sám, a kdo se o tebe postará, až my tady nebudeme? Maminkovské obavy, tak jak to maminky mívají. A co vnoučata? Když je první svaté přijímání, tak jí říkám: podívej, kolik těch vnoučat tady běhá. Dětí, které si můžu půjčit a zase v klidu odevzdat, zvlášť když zlobí, to je příjemné. Být rodičem je velká odpovědnost a není to nic snadného. Rodiče velmi obdivuji.“

Jako farář taky zodpovídá za mnoho věcí. „Především za svůj život, abych ho prožil dobře, za lidi, kteří jsou mi svěřeni, abych na ně měl čas, když to potřebují. Farář je taky zodpovědný za opravu kostelů, to vše vyžaduje obrovské nasazení, zodpovědnost za historickou souvislost. Kostely a víra patří do našeho kraje, společně se musíme snažit dědictví zachránit, obnovit, opravit. A taky mám zodpovědnost jako strojník, řidič, hasič. A mám zodpovědnost, když vezu ty babičky v autobusu,“ přemýšlí Tomáš Holcner.

To teda vadí, mně to vadí, já bych chtěl být členem! Tak jsem se stal členem

Nejen motorku a osobní auto zvládne jaroměřický farář řídit, má oprávnění usednout za volant autobusu a nákladního auta. Právě tuhle dovednost využívá jako dobrovolný hasič v zásahové jednotce. Tím se stal za svého působení v Křižanově. „Tehdy si koupili novou tatru a přišli za mnou, jestli jim jí nepožehnám. Hoši, když vám mám požehat tak krásnou tatru, tak je v tom háček: nejsem vaším členem. No to nevadí, říkali. To teda vadí, mně to vadí, já bych chtěl být členem! Tak jsem se stal jejich členem. Byli překvapení, nadšení. Tam začal můj příběh faráře hasiče, vstoupil jsem do zásahové jednotky. Mám všechna školení. Mám řidičák na nákladní auto, všichni byli překvapeni, jak mi to jde.“

Pro někoho je to vzrůšo. Jé, farář a hasič

V Křižanově byl členem deset let, má za sebou mnoho ostrých zásahů. S bratry hasiči si hned potykali. „Byli vedle. Hoši, co blbnete? Hasiči tvoří partu. Přece mi u zásahu nebudete říkat: pane faráři, prosím vás podejte mi hadici. Ano, tady máte céčko. Ne, to nejde, u zásahu všichni musí táhnout za jeden provaz,“ směje se Tomáš Holcner.

Když v srpnu v roce 2016 nastupoval do služby v Jaroměřicích nad Rokytnou, už o něm místní dobrovolní hasiči věděli a byli rádi, že budou mít nového člena. „Pro někoho je to vzrůšo. Jé, farář a hasič. Musel jsem předvést, co umím. Mají tam i starší tatru, která má složitější řazení, ale i to jsem zvládl,“ vypráví Tomáš Holcner.

Najednou lidé objevují, že farář žije zajímavý život

Pro mnoho lidí je šok setkat se s farářem jako je Tomáš Holcner. „Čekají toho důstojného pána, který vede bohoslužbu, a vnímají ho v jiné roli. To, že vylezu z fary v zašpiněných montérkách, protože zrovna vyměňuji olej na motorce, to je pro lidi nezvyklé. Je to tím, že dřív byl farář nucen zůstat v uzavřené společnosti. Nedělejte nic, co by narušilo naše socialistické soužití. Naše mladší generace nezažila šikanu státu, jsou to faráři, kteří se nebojí a jdou mezi lidi. A najednou lidé objevují, že farář žije zajímavý život. Třeba tím, že si půjčí autobus a jede s farníky někam na výlet,“ říká Tomáš Holcner, farář z Jaroměřic nad Rokytnou.