Pražské jezulátko má španělský rodokmen a několik „dvojčat“
Věděli jste, že soška Pražského Jezulátka pochází podle pramenů ze Španělska? Na pyrenejském poloostrově ji prý v druhé polovině 16. století zhotovil mnich, kterému se Ježíšek zázračně ukázal a který podle jeho podoby sošku vymodeloval.
To je však legenda. Co naopak jisté je, že ji do Prahy přivezla vévodkyně Marie Manriquez de Lara, která se roku 1556 vdala za pana Vratislava z Pernštejna. Sama ji pak předala jako svatební dar své dceři Polyxeně z Lobkovic. Ta ji věnovala roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné.
Karmelitáni umístili sošku v kapli pro novice, kteří si ji okamžitě oblíbili. Za třicetileté války byl ale kostel vypleněn, Jezulátko bylo poničeno a hozeno mezi haraburdí. Po znovuobnovení se kult sošky rozšířil a tvrdilo se o něm, že koná zázraky.
Věhlas Jezulátka nyní sahá po celém světě a do Prahy přijíždí věřící až z Jižní Ameriky a Filipín. Pražské jezulátko ale není jediné. Dvě kopie mají například na Velehradě, další najdete i v chrámu sv. Michala v Olomouci, a přímo Jezulátku je zasvěcený i kostel U Ježíška v Plzni.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
