Posluchači Českého rozhlasu tančili a zpívali s Vysočinkou a přispěli nevidomým a slabozrakým
Český rozhlas Vysočina přivezl do kulturního domu Ostrov v Havlíčkově Brodě Vysočinku kapelníka Tomáše Vodrážky. Na koncert dorazily téměř dvě stovky lidí nejen z Vysočiny a skvěle se bavily. Někteří s písničkou vzpomínali na mládí, jiní tento žánr teprve poznávali.
Koncerty Vysočinky se staly tradicí, která spolu s trhem na náměstí zahajuje předvánoční čas v Havlíčkově Brodě a mnozí také tyto dvě atrakce spojují. „Přijeli jsme na trh a když jsme viděli plakát, tak jsme hned šli i na Vysočinku," říká manželský pár u vstupu do kulturního domu Ostrov. „Jsme z Budíkova, z Dlouhé Vsi, z Přibyslavi, z Polné," říkají další. „Já jsem přijel z Brna, Vysočinku si nenechám ujít," říká mladý muž, který je dokonce věrným posluchačem Českého rozhlasu Vysočina. Pochvaluje si, že na této stanici si může písničku na přání vybrat sám.
Z Rokytnice nad Rokytnou přijela matka s dcerou. Ta přiznává, že dechovku neposlouchá a maminku jen přivezla. V sále ale zůstává. „Bratránek hrál na harmoniku a když jsem dělala v JZD, tam se hrály většinou dechovky. Přirostla mi k srdci," říká maminka a pochvaluje si, že má dvě hodné dcery. „To je ještě jediný, co mě dokáže potěšit," říká starší pán a jeho partnerka hned s úsměvem dodává: „Jen vrzne, už bude na parketu."
Už při druhé písničce Vysočinky se parket začal plnit tančícími páry. Na otázku, jakou písničku mají milovníci kapely nejradši odpovídá kapelník Tomáš Vodrážka: „Stejně jako v dechovkách pro Vysočinu je to Holuběnka."
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
