Poruchu příjmu potravy zažila i paní Klára. Teď je na cestě k uzdravení a dělá výživovou poradkyni
Porucha příjmu potravy je na první pohled viditelná, ale ve skutečnosti se odehrává hluboko uvnitř. Nejde jen o jídlo, váhu nebo vzhled. Jde o vztah k sobě samým, o hodnotu, kterou si přisuzujeme, o tlak společnosti i o osobní příběhy, které si neseme. Takový je i příběh paní Kláry.
Paní Klára si prošla náročným obdobím spojeným s extrémním hubnutím, kontrolou jídla a ztrátou sebe sama. Dnes je na cestě uzdravení – ne jako „hotový příběh“, ale v procesu, který pokračuje. Kdy si poprvé uvědomila, že má problém s jídlem?
„Asi nejintenzivněji to bylo v době, kdy jsem závodně tancovala. Jeden den už jsem nebyla schopná odzávodit a museli mě odvézt domů. Moje tělo už nebylo schopné podat výkon. Zvracela jsem a v tu chvíli jsem si uvědomila, že už je něco špatně,“ vzpomíná Klára a popisuje, jaký byl v tu dobu její vztah k jídlu. „Začínalo to nějakým postupným ubíráním jídla. Pak už jsem byla na úplném minimu, abych pokryla aspoň pocit v hlavě, že něco sním. Bylo toho ale strašně málo. Většinou to byla tři jídla denně, trošičku rýže, trošičku brambor, trošku masa a primárně zelenina. Většinou hrstka, co se vejde na dlaň.“
Na začátku problémů byla podle ní jen motivace zhubnout. Při přechodu z deváté třídy na střední školu měla měla pocit, že chce jinak vypadat a jinak se cítit. Spojila se s výživovou poradkyní a začala kontrolovaně hubnout. Pak se jí ale zalíbilo, že kila ztrácí a potom vše začalo, tedy navenek. S poruchami příjmu potravy totiž významně souvisí psychika člověka i události, které ho traumatizovaly nebo traumatizují. V případě paní Kláry to byl pocit odmítnutí. „Velkou roli určitě hraje to, že mě mamka vychovávala sama, že můj taťka od nás odešel už v době, než já jsem se narodila. To byl jeho první odchod. Pak se k mamce vrátil, ale znovu se všechno opakovalo. Byl to nějaký pocit odmítnutí, který jsem v prožívala od jedné z nejdůležitějších osob už prakticky od dětství.“
Jaké známe poruchy příjmu potravy vyvsvětluje psychoterapeutka Mgr. Jana Kastnerová. „Stále další přibývají, ale do toho základu určitě počítáme mentální anorexii, potom je to bulimie a často jsou už mezi ně zařazovány i typy poruch jako třeba ortorexie, tedy přehnané dodržování správnosti jídelníčku. Není nutné vždy pojmenovat diagnózu, ale spíše vnímat jednotlivce, jestli je to pro něho ještě v pořádku, nebo už problém,“ vysvěluje psycholožka.
Jaké terapeutické postupy Jana Kastnerová při léčbě poruch potravy praktikuje? Co bylo pro Kláru během terapie nejtěžší? Nejen to si můžete poslechnout v dalším skutečném příběhu příběhu Cesty k uzdravení.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
