Pořád mě to baví a pořád mi chutnají, říká o Prosetínských trubičkách Radka Maršálková

2. únor 2018
Prosetínské trubičky

Kdo přijde do obchodu u Maršálků v Prosetíně, všimne si tří věcí – že v pravém rohu prodejny najde přepážku České pošty, že v místnosti plné zboží nikdo není, a že to všude krásně voní po trubičkách. Maršálkovi jsou totiž vzadu ve výrobně a pracují na trubičkách, ale jakmile do obchodu někdo vstoupí, hned se mu běží jeden z rodiny věnovat.

„My tady totiž máme takovou vychytávku. Manžel mé dcery je elektrikář a ten nám udělal zvoneček, který nám tady vzadu zazvoní, když někdo přijde,“ usmívá se Radka Maršálková.
Před lety odešla z práce na obecním úřadě, a když s manželem přemýšleli, co dál, napadlo je otevřít si obchod. V loňském roce přibrali i službu Pošta partner, ale celou rodinu živí Prosetínské trubičky.

Přitom tenhle zákusek ve zdejším kraji velkou tradici nemá: „Tady v Prosetíně se trubičky moc nepekly. Ono je to domácí listové těsto složité, a když se jednou nepovede, tak už do toho není moc chuti,“ přemýšlí paní Radka. Jí se ale díky manželově mamince, jejíž recept a postup použili, podařily hned napoprvé. Začali je spolu péct pro rodinu, později přidali jarmarky a trhy a nakonec i pro obchody a zákazníky.

Prosetínské trubičky
Prosetínské trubičky, Radka a Lukáš Maršálkovi

Důležité jsou suroviny a ruční práce

Základ listového těsta míchají ve velkém robotu, jinak by to bylo velmi pracné, další postup už je práce pro chlapy. Manžel Pavel Maršálek a syn Lukáš těsto zpracovávají, převalují a chladí společně. „Na tom těstě je opravdu vidět ruční práce. Taky používáme speciální mouku pro listové těsto, protože někdy ani hladká mouka 00 extra není dost jemná,“ říká paní Radka.

Suroviny na trubičky se snaží mít co nejkvalitnější – máslo i vajíčka od lokálních prověřených dodavatelů – to všechno se na chuti zákusků projeví.

Čtěte také

Náplň je z několika důvodů trochu jiná než v běžných cukrářských kremrolích z obchodu. „Pod robotem máme kotlík s vodou, kterou dohříváme, aby byla horká. Nejsem cukrářka, tak jsem si řekla, že to uděláme tak, jako když jsme sníh dělaly doma s maminkou šlehaný v páře. Vymysleli jsme na to speciální postup, aby to šlo i ve velkém, a ono to funguje. A do sněhu pak přidáme šťávu z citrónu,“ vysvětluje Radka Maršálková.

Dovolenou máme v lednu

V troubě se právě peče obrovská trubička, která se hodí na různé příležitosti – vejde se do ní třicet normálních nebo padesát malých trubiček a když se pěkně zabalí, je z nich krásný dárek. Maršálkům je vůbec zatěžko odmítat lidem napéct. Před Vánoci pekli zakázku přes tisíc trubiček do Prahy, pečou i každou sobotu a odpočívají jen prvních 14 dní v lednu. „V pondělí děláme těsta a od úterka do soboty pečeme každý den, aby ty trubičky byly každý den čerstvé. Přece lidem neřekneme, že si musíme odpočinout, že jim nenapečeme,“ směje se autorka názvu Prosetínské trubičky a vzpomíná, jak vznikl. „V Čechách se říká kremrole, my jsme tady ale spíš k Moravě, kde se říká trubičky. No a Prosetín je obec s bohatou minulostí s krásnou historií, chtěla jsem ho nějak zviditelnit, navíc oba dva s manželem pocházíme odsud, tak jsou to Prosetínské trubičky.“

„Lidi se mě ptají, jestli mně to pořád ještě chutná, ale já odpovídám, že to je můj nejmilejší zákusek. Já si odpoledne uvařím kafe a vezmu si trubičku. Baví mě to a mám je ráda,“ prozrazuje Radka Maršálková asi největší tajemství úspěchu domácího zákusku. Prosetínské trubičky dostaly značku Regionální potravina a od Kraje Vysočina certifikát Regionální produkt.

  • Životní styl
  • Publicistika