Pokud budeme o smrti informováni, může být mnohem vlídnější a mnohem příjemnější než je teď

5. prosinec 2017
Zdena Marková s moderátorkou Tamarou Peckovou

Neziskovkou roku 2017 se stal Domácí hospic Vysočina se sídlem v Novém Městě na Moravě. „Bylo to velké překvapení, ve finále jsme byly tři organizace. Měli jsme možnost vidět všechny závěrečné prezentace, se kterými přišli konkurenti. A to jsme si říkali, že nemáme šanci, že to měli udělané lépe, než my. Ale tohle klání má tři kola a nakonec jsme v součtu všech hodnocení přeci jenom vyhráli,“ vyprávěla v Dobrém dopoledni spoluzakladatelka a také předsedkyně správní rady Domácího hospice Vysočina Zdeňka Marková.

„V neziskovkách se dělají záslužné činnosti, často se věnují lidem nebo dětem, kteří jsou na okraji společnosti, na okraji zájmu. Obsah neziskovek je velmi vysoce hodnocen u všech. V soutěži se zkoumá vnitřek organizace, technické zázemí, řízení, kvalita řízení, kvalita procesů, které tam jsou,“ upřesňuje Zdeňka Marková.

Měli jsme obavu, že malé desetitisícové město by mohlo získat takové prestižní ocenění

Další překážka k získání titulu Neziskovka roku 2017 mohla být i skutečnost, že titul ve stejné kategorii, tedy střední neziskovka, získala v loňském roce novoměstská obecně prospěšná společnost Portimo. „Byli jsme trošku skeptičtí. Měli jsme obavu, že malé desetitisícové město by mohlo získat takové prestižní ocenění. Ale když jsme potom s porotou mluvili, tak oni tyhle vazby oddělují,“ usmívá se Zdeňka Marková.

„Nepochybně velké zásluhy má pan ředitel Petr Havlíček, který přihlášku vypiplal a dokonale připravil. My jsme se totiž letos přihlásili už podruhé. Poprvé jsme to zkoušeli v roce 2014. Nám se podařilo naplnit jeden ze základních smyslů téhle soutěže, a totiž posouvat neziskový sektor v pracovních aktivitách o kousek dál. Za druhé jsme věděli, které nedostatky musíme odstranit, abychom mohli uspět,“ vypráví Zdeňka Marková.

Přesvědčit veřejnost, že práce je kvalitní, záslužná a v nejvyšší kvalitě, není úplně snadné

Toto ocenění přináší velkou prestiž. „Přesvědčit veřejnost, že ta práce je kvalitní, že je záslužná, že ji nabízíme v nejvyšší kvalitě, není úplně snadné. Očekáváme, že to teď bude snazší,“ přemýšlí Zdeňka Marková.

Když v roce 1999 paní Havlíková, paní Pelikánová, pan Stříž a pan Zikmund začali v Novém Městě na Moravě uvažovat o založení hospice, Zdeňka Marková byla ve funkci místostarostky. „Tehdy mě ta myšlenka zaujala, jela jsem do kamenného hospice v Červeném Kostelci. Slíbila jsem morální podporu ze strany města,“ vzpomíná paní Marková.

Služby hospice jsme využili, když umíral můj táta

Srdce Zdeňky Markové si však Domácí hospic Vysočina v okamžiku, kdy umíral její tatínek. „To mě opravdu zasáhlo, služby hospice jsme využili, když umíral můj táta. Tehdy jsem se rozhodla, že pro hospic budu více pracovat, byť je to v mém volném čase, nejsem členem týmu, který poskytuje péči, dělám zázemí. Přála bych všem lidem, aby se rodiny nebály nechat umřít své blízké doma. Je to skutečně prožitek, který rodiny velmi posune, a budou těžkou chvíli, která přijde na konci života, vnímat úplně jinak, než když nechají svého blízkého umírat v nemocnici.“

Podle Zdeňky Markové se v České republice o umírání málo mluví, málo se o něm ví. „Je to škoda, konec života patří k životu, pokud budeme informováni, může být mnohem vlídnější a mnohem příjemnější než je teď, kdy umírání doprovází spíše strach.“

Hospicový tým pomáhá umírajícímu, ale také rodině, aby těžkou situaci zvládla

Hospicový tým je složen nejen z lékařů a zdravotních sester, je tam také velký sociální rozměr. „Pomoc rodině, která tuhle těžkou chvíli prožívá. Náš tým jednak pomáhá umírajícímu v tišení bolesti a v péči o něj, ale také pomáhá i rodině tak, aby těžkou situaci zvládla, aby se dokázala vyrovnat s tím, že je čeká něco, co si nikdo nepřeje. Dost často je to o urovnání rodinných vztahů, je tam prostor, který může přivést konfliktní situace ke smíření,“ vypráví Zdeňka Marková.

Spustit audio
autor:Tamara Pecková
  • Životní styl
  • Publicistika