Podvodní fotograf Karel Fiala a jeho partnerka Lenka Štěrbová znají svět pod vodou i chůzi naboso

Bosé nohy Karla Fialy
Bosé nohy Karla Fialy
Karel Fiala fotil portrétní a zakázkovou fotografii „na suchu“ a přitom se potápěl na nádech, tedy freediving. Jednou to zkusil skloubit a pustit se do focení pod vodou. „Nový fotoaparát jsem si kupovat nemusel, měl jsem pořád stejnou zrcadlovku, stačí koupit pořádný tvrdý obal. Vypadá to jako trochu jako akvárko,“ směje se Karel Fiala.

„Už jsem jeden utopil, stane se, že tam voda nateče, ale není to zase taková katastrofa. Prostě jsem si koupil nový foťák,“ dodává.

Ke krásným fotkám pod vodou pomáhá asistentka

„My fotíme i nad vodou, ale podvodní fotografie je naše specialita. Máme k ní vnitřní vztah,“ říká životní i pracovní Karlova partnerka Lenka Štěrbová. Asistuje především při focení miminek, kde je potřeba rodičům poradit, jak dítě uchopit, jakou polohu zaujmout, aby fotografie byla autentická a přirozená. Karel má rekord v nedýchání pod vodou asi šest minut, ale je měřený v klidu, aniž by plaval a Lenka má změřeno potopení s nádechem přibližně dvě minuty. Při poctivém freedivingu by hodnoty byly jiné.

Bosé nohy Karla Fialy
Karel Fiala

Model fotografovaný pod vodou ale příliš velkou výdrž mít nemusí, podle Karla Fialy stačí pět, deset vteřin. „Důležité ale je, aby se potápěli na výdech. Hluboký výdech tak, abyste neměli v plicích vzduch, to vám totiž jde nahoru zadek a z modelů jsou takové zvláštní skoby,“ usmívá se fotograf. Lenka Štěrbová dodává, že jako asistentka je pomáhá topit. „Já jim to vysvětlím, oni se potom nadechnou, vydechnou a já jim za ramínko pomůžu a pošlu je ke dnu. Všichni jsou rádi, že je topím a žádají si víc,“ směje se Lenka.

Podvodní foto Karla Fialy
Podvodní foto Karla Fialy
Podvodní foto Karla Fialy

Pod vodou pár fotí i svatebčany. Nejde ale o celou svatbu nebo svatební obřad. „Je to podobné jako když se jdou nevěsta se ženichem fotit po obřadu k fotografovi, tak k nám jdou také jindy, většinou i jiný den. Ta těla se vznáší v prostoru, levitují a vypadá to magicky,“ popisuje podvodní fotograf Karel Fiala.

Fotografie pod vodou láká i těhotné ženy v sedmém, osmém měsíci, kdy už to bříško je vidět a ony pak mají neotřelou originální památku.

V Nepálu to naboso šlo, v Egyptě ale ne

Karel Fiala už několik let chodí bez bot. „Ještě když jsem byl malé dítě, měl jsem ploché nohy a paní doktorka říkala, že mám chodit bos a sbírat ze země tužky, kamínky a mě to moc bavilo. Tehdy jsem hodně chodil bos, ale pak mi to naši zakázali, že se to nehodí,“ směje se. „Pak jsem si jednoho dne prostě nevzal boty na nohy. Začal jsem na jaře v květnu. Říkal jsem si, že je hezky, že je to fajn, tak jsem si je nevzal ani druhý den, pak to bylo týden, měsíc a rok.“

Nejdu do všeho hlavou

V samotné chůzi je znát jiný přístup. „Nemůžu dupat, došlapuju jemněji, srovnala se mi záda a má to i dobrý vliv na psychiku. Došlap je třeba udělat tak, aby to nebolelo, a tělo si samo ten správný rytmus najde,“ vysvětluje bosonožec. Extrémní teploty se dají snášet celkem bez problémů. „Od mínus sedmi stupňů mi začínají přimrzat nohy, takže třeba z auta do domu přeběhnu v teplotách, které jsou nižší, ale když se jdeme projít k rybníku, tak to si boty beru, nejsem za takový blázen,“ říká Karel Fiala s úsměvem. V létě, kdy asfalt naopak pálí, jde po chladnějším žulovém obrubníku, v Egyptě na horkém písku musel obout sandály.

Lenka si chůzi naboso vyzkoušela také. Chodila bosky celý rok a zjistila, že jí chůze naboso pomohla v tom, že nikoho nenutí nosit boty. „Na botách se vám do domácnosti dostane mnohem víc nečistot než na bosé noze, protože boty mívají vzorek. Na bosé noze se to neděje. Karel si nohy očistí, a když je velká špína, tak si je rovnou umyje,“ přidává Lenka pohled z druhé strany.

Zvědavé otázky příliš často nepadají

Karel Fiala strávil 15 dnů chůzí po horách rovněž naboso. „Průvodce říkal, že boty mít musíme, tak jsem je měl, ale nosil jsem je celou dobu v báglu,“ vzpomíná host. Nakonec si všichni účastníci výletu na Karlova bosá chodidla zvykli. „Když jsme šli někam do kláštera, kde se musí zouvat, tak všichni říkali, že jdeme takzvaně na Karla,“ usmívá se.

Bosých nohou si všimne málokdo. Když se mnou jde někdo, kdo si výjimečně boty nevezme, tak se kolemjdoucí spíš ptají jeho. „Na tom člověku je totiž vidět i v jeho stylu chůze, že není zvyklý, třeba pajdá, kulhá, nejde normálně,“ vypráví Karel Fiala. Lenka Štěrbová jeho slova s úsměvem potvrzuje: „Já jsem budila pozornost ten rok, co jsem chodila bosky a ten další rok, kdy jsem po zimě boty už nevyzula, tak se mě zase lidi u nás v Měříně ptali, proč mám boty. Lidé si prostě chtějí povídat.“