Pod rukama paní Blanky z Rynárce vznikají kožené obrazy i sochy

Blanka Mudrová vystudovala ekonomickou školu, a poté pracovala v pelhřimovském DUPu. „To bylo družstvo uměleckého průmyslu, a dělaly se tam za komunistů manikúry, kufry,“ vysvětluje.

Bylo to první setkání paní Blanky s kůží. Její touhy ale směřovaly jinam, a tak i tehdy docházela pomáhat do oddělení vývoje. „Chodila jsem tam zdarma, takže to muselo být silný,“ dodává. Po mateřské dovolené, na začátku devadesátých let minulého století se už do práce nevrátila. Otevřela si butik.

V kožených obrazech najdete kamínky, podkovu i pštrosí vejce

„Umění mě lákalo odmala. Největší přání bylo mít deset korun a koupit si pastelky,“ vzpomíná s tím, že to o ní snad neví ani její rodina. V dílně se věnuje zdobení kabelek, peněženek, batohů a další galanterie vytlačovanými koženými ornamenty.

Jejím velkým koníčkem je ale tvorba kožených obrazů, do kterých vkládá různé předměty. Například kamínky, podkovu, ale i pštrosí vejce. V ateliéru stojí dokonce velká kožená socha anděla. 

Ve firmě je zapojená celá rodina

V kožedělné výrobě je zapojená celá rodina Blanky Mudrové. Syn Jiří se stará především o propagaci, ale proces výroby zná dopodrobna. „Kůži bereme v půlkách nebo v celých kusech, tohle je hovězina,“ ukazuje na velký plát kůže na pracovním stole.

Předvádí také stroje, které se při výrobě kabelek, batohů a další galanterie používají, od hydraulického lisu na vysekávání dílů po řezačku a průmyslové šicí stroje.