Po Vysočině nejraději běhám nebo jezdím na kole
Stejně jako Radek Jaroš i já pocházím z Nového Města na Moravě. Můžu tak potvrdit Radkova slova, že potkat ho doma při chůzi je opravdu neobvyklé. I já vzpomínám kolikrát jsme se minuli na běžkách nebo na kole ve Žďárských vrších. Oba jsme novoměstští patrioti, kteří se rádi vrací do města s nádhernou horskou kulisou Harusova kopce, Ochozy a osmistovkových vrcholů v okolí Vlachovic, Rokytna a Studnic.
Také tento rozhovor vznikal v Novém Městě. V jeho úvodu mi Radek Jaroš řekl: „V Novém Městě zůstávám proto, že tady mám rodný dům. Za druhé jsem konzervativní a nikam se nechci stěhovat a nejsem ani milionář, abych měl po světě několik sídel, která bych střídal.“ To říká náš nejúspěšnější vysokohorský horolezec, který polovinu roku stráví na cestách po světě, s batohem na zádech a nocuje ve stanu tam, kde je to zrovna nejvíc vhodné. Možná právě proto si uvědomuje jak dobré je mít pevné zázemí.
Máš nějakou svoji oblíbenou turistickou trasu v okolí Nového Města na Moravě?
„Přiznám se, že procházení mám z Himaláje plné zuby. Když jsem doma na Vysočině tak buď běhám, jezdím na kole nebo autem. Chůze je pro mě doma takový nepřirozený pohyb. Ale v rámci tréninku využívám trasy v okolí Nového Města a na kole už se obsáhnu celé Žďárské vrchy.“
S horolezectvím jsi začínal na Vysočině. Vzpomeneš si na své začátky?
„7. března roku 1972 jsem lezl na Drátníku cestu klasifikace čtyři. Ta cesta se jmenovala Promenáda. Drátník patří k mým nejoblíbenějším skalám, protože je to skála na kopci a když na ni vylezete tak se můžete rozhlížet po nádherné Vysočině. Jinak mám rád Čtyři palice nebo Bílou skálu.“
To jsou všechno místa v centrální části Žďárských vrchů, ale máš i jiná oblíbená místa na Vysočině?
„Přiznám se, že mám stále co objevovat. Já teď jezdím po celé zeměkouli, ale vnitřně jsem uklidněný, že až nebude čas a peníze a nebo třeba zdraví, tak budu jezdit pouze po nejbližším okolí. Je tady spousta krásným míst, která čekají až je objevím.“
Máš nějaký svůj evergreen z mládí nebo nějakou oblíbenou písničku?
„Muzika, a hlavně česká muzika, je pro mě na expedicích muzika nezbytný doplněk. Každá z nich má nějakou ústřední písničku, která se mi vkrade do hlavy a pak mi celou dobu nejde ven. Třeba v roce 2005 jsme byli na Nangha Parbatu a tam mi neustále zněl refrén z písničky od Divokýho Billa: …ať ti to šlape chlape. Ale přiznám se, že těch písniček se vystřídala spousta a nerad bych preferoval jednu jedinou, abych neublížil těm ostatním.
Radku, na stěně tvé kuchyně visí certifikát z akce Kuchař roku. Jak jsi na tom s vařením?
„Jídlo (rozuměj, jeho konzumace) mi jde lépe než vaření (smích). Jsem řekněme gurmán, i když na druhou stranu sním téměř všechno. A vaření venku v přírodě mi problémy nedělá. Vím, že tam jsme my chlapi schopni vařit lépe než ženy a nepustíme je k vaření. A doma je to trošku složitější a to hlavně proto, že na to není čas. Ale když už se do toho pustím, tak si uvařím spoustu jídla.“
Mohl bych říct jaké jídlo si sebou bereš do Himalájí a jak vůbec vypadá stravování na expedici?
„Naše první expedice byly hladové, neměli jsme zkušenosti, neměli jsme peníze a já se z těch prvních výprav vracel o jedenáct kilo lehčí. Ale dnes už je to jiné. V základním táboře se o nás starají kuchaři a my si tam jíme velice dobře. Je to dané i tím, že tam má na to máme spoustu času, protože jídlo je v podstatě jedna z hlavních náplní. Posedíš si klidně dvě hodiny u oběda protože se nikam neženeš. Ale ve výškových táborech už si vaříme sami. Na jednom či dvou plynových vařičích si hlavně ohříváme vodu a děláme inertní jídlo. A v těch posledních fázích, kdy podáváš nakonec největší výkony, tak paradoxně skoro nejíš. Já třeba jím jenom energetické gely, tyčinky a různé doplňky stravy.“
Dají se hory v něčem přirovnat k ženám?
„Samozřejmě, kdyby na to přišlo tak je to stejný boj jako se ženami. Snažíš se je přesvědčit, aby byly hodné a aby se ti nějak odměnily. Třeba o K2 jsem se pokoušel už čtyřikrát a pokaždé bez úspěchu. Ale určitě se ji budu snažit znovu ukecat.“
Ty přistupuješ k horám s velkým respektem a pokorou. Je to věkem, nebo jsi k nim takto přistupoval už od svých začátků?
„S věkem k nějaké změně došlo. Hlavně asi v tom smyslu, že nemám takový pocit, že by mi něco uteklo. A co se týče té pokory, já jsem vlastně na horách vyrostl. Už jako mimino mě rodiče brali do Krkonoš nebo Jizerských hor. Zimní přechod Jeseníků a Orlických hor jsem absolvoval se svým tátou když mi bylo 13 let. Ten přechod trval týden a já jsem ho šlapal s batohem na zádech. Hory zkrátka miluji už od malinka a potkalo mě v nich hodně hezkého, ale byl jsem také u několika průšvihů, které mě poučily. Rozhodně k nim mám i teď stejnou úctu i respekt jako když jsem byl malý kluk.“
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
