Po smrti maminky jsme Vánoce dlouho neslavili

„Na Vánoce nic nepečeme, nesmažíme kapra, čekáme, co dobrého k jídlu nám přinese rodina a sousedé z Petrkova,“ říkají s nadsázkou bratři Reynkovi na dotaz, jaké dobroty si o svátcích dopřávají.

Jako malí si o Vánocích ale pochutnávali, maminka Suzanne si totiž české Vánoce zamilovala, naučila se péct vánočku, a kromě toho také připravovala tradiční francouzský mls, tzv. la buche, poleno – naparáděný závin s čokoládovou polevou, ozdobený houbičkami a lupínky z cukroví, aby vypadal jako kmen stromu.

Maminka si Vánoce užívala, tatínku Bohuslavu Reynkovi ale novodobé vánoční oslavy k srdci nepřirostly, chtěl už od dětství tyto svátky prožívat co nejjednodušeji, bez zbytečných příkras. Jako věřící člověk ale Vánoce po duchovní stránce prožíval hluboce.

„Když maminka zemřela, Vánoce jsme několik let vůbec neslavili, nechtěli jsme oživovat smutnou vzpomínku. S příchodem vlastních dětí jsme se ale k vánoční tradici vrátili“, vyprávějí bratři Reynkové.

Přestože je od sebe dělí rok od narození, jejich život připomíná vztah dvojčat, žijí neustále spolu na jejich milovaném petrkovském zámečku nedaleko Havlíčkova Brodu. Nemají někdy „ponorkovou nemoc“? „Ne, náš vztah se časem prohlubuje, vzájemně se doplňujeme“, odpovídá mladší z obou bratrů, Jiří.